Jeff Mills: "Vím, že techno scénu u vás táhne Apokalypsa, bravo!"

Ahoj Jeffe, podílíš se na rozsáhlých projektech, (Sleeper Wakes, Something In The Sky) které kombinují elektronickou hudbu s dalšími formami umění jako je třeba film, grafika a klasická hudba. Co z toho vlastně je a co není techno?

Především nejsem přesvědčen, že všechny nápady, jak můžeme nakládat s "Techno Music", už se tu objevily. V mé mysli je tento žánr stále nový, čehož důkazem může být i to, že všichni jeho "zakládající členové" jsou stále naživu a aktivní, stále přispívají novými díly. Není nejmenší důvod věřit něčemu takovému, že techno získalo pevné obrysy a že všichni producenti už se dostali do situace, kdy už nemohou objevit a říct více. Jediné, co se nám nemusí líbit, je množství času, které máme k dispozici, abychom své myšlenky vyjádřili, takže vzniká nutnost udělat každou party a každý dvanáctipalec na vinylu či CD něčím speciálním, neopakovatelným, zapamatovatelným.



Co si myslíš o tom, jak někteří tvrdí, že "klasické techno" je mrtvé?

Klasické techno? Vždycky jsem si myslel, že techno hudba je až příliš pokroková na to, aby se o ni většina lidí mohla zajímat. Myšlenka "muziky bez hranic a omezení" nesedí příliš dobře lidem, kteří raději poslouchají pořád dokola ty stejné věci. Pro mě osobně je současný pohyb techna, stejně jako světa, ve kterém žijeme, stále rozpínavý. A mám pocit, že jakýkoliv konzervatismus jde přesně proti tomuto pohybu.

Myslíš, že je možné vytvořit přelomovou techno desku bez podobných uměleckých přesahů, jak bylo řečeno výše? Co třeba způsob ála Sandwell District, anonymní labely s ručně kopírovanými promo materiály a podobně?

Každý label a všichni umělci mají různé způsoby komunikace se svým publikem. Není to průmysl, kde se lze akademicky za pomoci instruktorů naučit prodávat své myšlenky. Každý si musí vytvořit vlastní pravidla. Co funguje u jednoho, nemusí nutně fungovat u někoho dalšího. Všechno se děje metodou pokusu a omylu. Žijeme ve věku, kdy definice "přelomová techno deska" zní hodně sugestivně, snad až pohádkově.

V Česku tě lidé většinou znají díky dílům jako Art Of Connecting, Purpose Maker a labelu Axis, takže zřejmě očekávají něco tvrdšího a rychlejšího, jako "ze starých časů". Jaký ale bude tvůj zvuk?

Tak to nevím – zatím jsem si to ještě nepředstavoval. Techno hudba tady žije už asi třicet let. A jestli dosud pořád existují lidé, kteří nejsou schopni akceptovat, že techno nejsou jen tvrdé ubíjející rytmy, není k tomu z mé strany opravdu moc co dodat. Konstatní síla v muzice je fajn, ale je přece jenom lepší, když vždy existuje důvod hrát ještě tvrději. Hrát tvrdě jen pro uspokojení lidí není zrovna to, co by mě právě teď zajímalo.



Není nakonec lepší vnímat dobré techno bez zbytečných očekávání?

Ano, to co mě nyní naopak zajímá, je hrát takovým způsobem, že vezmu své publikum hluboko a ještě hlouběji do světa jejich podvědomí.

Vydal jsi album The Occurrence, které vyšlo v limitované edici na hybridním disku (z jedné strany CD, z druhé vinyl) na japonském labelu Third Ear. Má to být nový koncept budoucnosti hudebních nosičů nebo se jedná spíš o sběratelskou raritu?

Nemyslím si, že jde budoucnost – je to teď a tady. O myšlence hybridního disku se tu už nějakou dobu mluví a pár jich už vzniklo. Já osobně nemůžu kalkulovat s tím, co je a co není pro sběratele rarita. Uviděl jsem příležitost ukázat něco, co by mohlo další lidi donutit znovu přemýšlet o použití těchto formátů. Každý z nich má své výhody.

A jsi spokojen se zvukem vinylové strany?

Ano! Výsledná kvalita zvuku tohoto disku mě velmi potěšila.



Na konci minulého století jsi řekl, že jsme teprve na začátku nalézání výrazových prostředků techna. Stojíš si ještě pořád za tímto prohlášením?

Ano, tak to bylo a myslím, že se na tom zatím nic nezměnilo. Pořád tomu věřím. V poslední době se nicméně zdá, že producenti přestali tyto prostředky aktivně hledat a začali v technu používat bezduché obehrané postupy, které sem prosákly například ze stlyu "progressive house". Lidé zkoušejí nalézt své vlastní způsoby hudebního vyjádření, takže je normální půjčovat si či využívat toho, co znají nebo zažili v minulosti. Vyzdvihování pocitu přítomnosti "ducha" přece není jediným cílem v muzice. Nemyslím si tedy, že je nejleší poměřovat, zda je nějaká hudba dobrá nebo špatná podle toho, zda je či není "bezduchá". Spíš zřejmě dává smysl měřit podle toho, zda někdo z Ničeho vytvořil Něco – tvořit ve smyslu ukázat či vysvětlit věci ostatním.

Máš nějaké motto, kterým se řídíš při tvorbě hudby?

Obecně se vyhýbám jakémukoliv nápadu, který mi připomíná dílo někoho jiného. Moje motto by mohlo znít: "Jsem otevřený".

Víš něco o české taneční scéně?

Ano, jsem s vaší scénou seznámen a vím, kde je a jak rostla. A také vím, že Apokalypsa techno scénu u vás táhne. Bravo!

V posledních pěti letech se zdá, že čistě komerční hudební styly téměř zabily klasickou techno scénu. Co máme dělat, když chceme vrátit techno hudbě její dřívější sílu?

No, ale tohle si vybrali sami lidi! Komerční muzika sama o sobě klasické techno nezabila. Vypadá to, že lidi prostě více zajímá poslech komerční hudby a chození na tento typ akcí než navštěvování techno parties. Lidi v tom nejsou nijak ponoření, oni chtějí být baveni. Takže v tomto případě si myslím, že klíčem k tomu, aby techno hudba přežila, je konstatní proud nových nápadů. Bez nich má tento žánr jen velice malou šanci přežít do dalších časů. Jestli to nebude komerční hudba, bude to něco jiného, co přijde pak. O stejné publikum přece bojuje mnoho různých žánrů: rock, soul, rap, country a tak dále.



Co tě ve tvém životě nejvíce posunulo dopředu?

Myslím, že je to moje potřeba připravovat lidi na to, kam je vezmu při poslechu mé muziky. V současné době ještě nejsme zvyklí akceptovat, že do hudební formy s názvem techno mohou kromě energických smyček spadat i velmi důležité věci. Takže se neustále snažím vytvářet nové cesty a způsoby, jak ostatní na tato témata upozorňovat.

A na závěr, mohl bys jmenovat alespoň pár hudebníků, kteří ovlivnili tvůj styl?

Právě teď jsou to Art Blakey and The Jazz Messengers, Meat Beat Manifesto, Vangelis, Philip Glass a Tomita.

Díky za rozhovor!

Já děkuji...