Report z Breaksome

V naší lokální sféře je pojem breakbeat neodmyslitelně spojen s mejdanem Breaksome a partou kolem DJe Kaplicka. A především tomuto dýchánku pro zamilované budou věnovány následující řádky. Právě jsem se probral z komatu a mírně zdevastován vším (v pozitivním slova smyslu), co k dobré párty patří, vstřebávám čerstvé a velmi intenzivní dojmy a pocity, o které se s Vámi mile rád podělím.

Troufám si tvrdit, že kromě kvalitní soulože s partnerem či partnerkou blízkými Vašemu srdéčku a genitáliím (pohlaví a počet partnerů si laskavě nakonfigurujte dle individuálního vkusu) není lepšího způsobu započít sobotní večer, než posedět v příjemném klubíku s kvalitní muzikou. A ve společnosti přátel tak připravit vaše ctěné sluchové ústrojí a pohybový aparát na masakr, jenž bude v následujících hodinách probíhat.

Snad právě proto nás naše chodidla ještě před návštěvou klubu Roxy zanesla do klubu L‘ Enfer Rouge, kde právě probíhal večer věnovaný Tech-House. Tenhle klub mám prostě rád! Velmi mi chutná ta zvrhlá atmosféra podpořená zvrhlou muzikou, kdy perspektivní mladí gentlemani postávají po klubu, svlažují svá hrdla ohnivou vodou a pozorují, zdalipak jsou kolem postávající překrásné seňority vlnící se v rytmech house music lačné styku stejně jako oni.

Černé placky pro tento večer roztáčeli DJs Tazz & Glide a klukům to celkem šlapalo a odsejpalo. Nemůžu se však ubránit dojmu, že obecný problém Tech-House spočívá v přílišném “tlačení na pilu“ v rychlosti a tvrdosti, a to dost často bohužel na úkor bohatosti zvuků, pocitů, emocí a nálad. Možná právě proto jsem měl během celého pobytu v tomto klubu pocit, jakoby té muzice, kterou nám chlapci servírovali, stále něco chybělo. Naštěstí jsem se mohl odreagovat pohledem na překrásné barmanky a nechat se unášet nejenom tóny linoucími se z reproduktorů, ale především svými značně úchylnými erotickými fantaziemi.

Asi po hodince strávené v tomto klubu jsme se s kolegou Jardou shodli na tom, že hvězdná konstelace je konečně nakloněna breakbeatu, a tak jsme vyrazili do klubu Roxy, země to breakbeatu zaslíbené. Přinejmenším pro sobotní večer.

Co mě vlastně tak moc baví na tomhle (díky nejenom Bohu) pravidelném mejdanu??? Tak každopádně to bude nepochybně specifická, kvalitní muzika, taky ne zrovna málo punkoidní atmosféra a rozhodně pocit, že se lidi v tento breakbeatu věnovaný večer nechodí do klubu jenom sesmahnout, ale že je sem láká v první řadě muzika!!!

Aktuální Breaksome se mohl pochlubit celou plejádou nejenom pražských DJs, zmasakrovat nás dorazila i delegace z Brna v podobě DJe X-morpha (Redrum). Právě tento chlapík stál za DJským pultem při našem příchodu. A že se s tím kluci z Brna zrovna nemazlej, nám tento DJ dokázal více než razantně. Svým nekompromisně tvrdým, rychlým, ale přesto i pro měkoně mého ražení poměrně zábavným setem převálcoval v tu chvíli, kulantně řečeno, ne zrovna narvanou Roxy. Pokud si během svého tanečního běsnění potrpíte na variace na téma Kung Fu, při kterých máte opravdu velkou spotřebu metrů čtverečních, tak vězte, že kolem půlnoci byste si skutečně přišli na své!

Chvíli po jedné hodině ranní se pak na scéně zjevil pán, díky kterému jsme se tuto sobotu do Roxy vydali. Pete Horsham aka DJ Kraymon, člověk s vizáží sympatického a přátelského18tiletého klučiny, který je však nejenom v UK považován za momentálně velmi zásadního a stěžejního DJe a producenta světových kvalit. Udělal to, za co jsem se tajně modlil. Típnul gramce a svůj příběh nám začal “vyprávět“ úplně od začátku, takzvaně od píky. Nějak si nedovedu představit, jak by mohl harmonicky navázat na tu rychtu, kterou předvedl jeho předchůdce.

Už při prvních pár deskách mé srdce zaplesalo, neboť DJ Kraymon to rozjel přesně v rytmech blízkých mému srdci! Po té prasopalové smršti brněnského DJe X-morpha to byla změna více než příjemná. Set DJe Kraymona se nesl v atmosféricky rozmanitých náladách a musím smeknout imaginární klobouk, protože téměř každá deska, kterou nám naservíroval, měla jiný zvuk, náladu, tempo a koule! No prostě nádhera! Minuty ubíhaly a než jsme se nadáli, první hodinka výletu do tajemné země DJe Kraymona byla za námi.

Nyní budu lehce kritický, neboť zhruba tak v polovině jeho vystoupení jsem se neubránil pocitu, jakoby set ustrnul na mrtvém bodě a klubem se začaly linout dle mého názoru poněkud vyhaslé zvuky a rytmy rovnějšího charakteru. Pravý to čas pro prozkoumání kill outu. Je třeba zdůraznit fakt, že hlavní stage měla během sobotního večera skutečně výraznou konkurenci. Ve chvílemi více či méně zaplněném kill outu masírovala poslechu i tance chtivé party people dvojice DJs Akira & Sweg. Klobouk dolů před atmosférou, kterou se jim podařilo vykouzlit. Chlapci si libovali v kombinaci opravdu nekompromisně nářezových až krutých desek versus atmosférické náladovky (třeba z dílny mého snad v oblasti d'n'b nej nej oblíbence High Contrasta). Kdykoli jsme měli pocit, že hlavní stage mírně stagnuje, prchali jsme do kill outu a věděli, že naše kvalitního jungle a d'n'b lačné až nadržené touhy budou ukojeny.

Před druhou hodinou ranní jsem se šli coby dobře vychovaní gentlemani "rozloučit" s velmi sympatickou a publikum na svou stranu strhnuvší hlavní hvězdou večera. A plnými doušky jsme si vychutnali závěr jeho setu v opravdu parádně zalomených rytmech. Je pravda, že Kraymonův set v polovině trochu stagnoval, ale musím uznat, že závěrečnou půlhodinkou byly veškeré pochybnosti o jeho kvalitách zapomenuty a euforie publika dosáhla takřka vrcholu.

Kdyby někoho mohlo čirou náhodou napadnout, že po odchodu DJe Kraymona vše podstatné skončilo, byl by velmi příjemně vyveden z krutého omylu. Protože taktovky se ujal residentní DJ Kaplick a přestože laťka byla nasazena dábelsky vysoko, nehnul ani brvou a dokonal "dílo zkázy" sobotního večera po svém. A to bez nadsázky ve velkém stylu. Zhruba hodina, kterou jsme se ještě vydrželi vlnit v lahodných rytmech breakbeatu alá mesijé Kaplick, patřila rozhodně k tomu lepšímu, co jsme mohli toho večera zaslechnout a spatřit!

Závěrem musím se slzou v oku konstatovat, že v oblasti alkopunku jsem během sobotního večera nepodal zrovna svůj životní výkon a z Roxy jsem krátce po čtvrté hodině ranní odcházel nezvykle střízliv. I přes tento organizační zádrhel jsem však při retrospektivní rekapitulaci sobotní noci musel bez jediného zaváhání uznat, že tentokrát to skutečně stálo zatraceně za TO! Nyní už konečně zanechám rádoby vtipných výlevů mé choré mysli a půjdu rovnou k věci! Tedy: ať si kdo chce, co chce říká, ať si mamka slzy utírá, já ten Breaksome prostě žeru a ani náhodou mě nenapadla hříšná myšlenka, že bych snad na příštím vydání tohohle večírku pro zamilované mohl chybět, ou jééé! :o)