Anketa: Co říkáte na Creamfields?

Eetee
Na Creamfields jsem zavítal podruhé. První díl, tenkrát s Underworld (vzpomínáte? :o), jsem si vychutnal alespoň headlinery. Co mě však vůbec nenadchlo, byla celková atmosféra na festivale, která mi neříkala vůbec nic. Loni jsem Creamfields bojkotoval. Nic mě tam netáhlo. I kdyby tam hrály Faithless nebo Prodigy, stejně bych si je pořádně nevychutnal. Letos mi ani nevadil prach, ani ceny na barech, kde jsem nic nepotřeboval. Prudilo mě jen pár organizačních záležitostí, ale k čertu s nimi. Na lidech bylo vidět, že se úplně ideálně nebaví. Pořád se chodilo a chodilo, každý stále něco hledal. Spousta lidí se i u nás na stánku ptalo po line-úspěch. Hodně mě mrzelo, že jsem jim nedokázal pomoci, ani poradit. Festival takových rozměrů, bez viditelných line-upů, to je hodně závažná slabina...  a přitom to skoro nic nestojí. Hudbu jsem moc neposlouchal, tím pádem z účinkujících jsem si užil jen dvě písničky od Skyline - super, vždycky mě baví. Později jsem ještě minimálně 4x zaslechl tu samou desku na dj open air stage. Tak nevím, placka je to super, vadí někomu, že hrála tolikrát, mě ne. Myslím, že za ní stojí Thomas and Filterheadz. A na závěr: Viva la Afterparty, díky moc za ní kluci a holky (Studio 54)

Cosmics
Creamfields? Nebýt Goldfrapp, Im Cyber a Katchy, je to pro mě uplně zbytečná party. Prach, problémy s akreditacema, Kofola místo Coca Coly, cigarety jen Camelky. Příští rok: Never More!

DJ Michael Burian
Pro mě osobně to byl asi nejlepší Creamfields, ale to říkám vždy protože každý ročník měl něco do sebe. Zažil jsem skvělou atmosféru při mém setu, publikum bylo naprosto skvělé!
Viděl jsem Goldfrapp a Junkie XL a ty jsem si opravdu užil. Jediný problém byl pro mě prach, ale i ta situace se oproti loňsku zlepšila. V tomhle počasí se s prachem bohužel musí počítat. Viděl jsem jak byl celý areál kropen vodou myslím že asi víc se dělat nedá.

Gonza
Letošní ročník byl asi nejslabší, chyběla velká jména. Nebo aspoň nové zajímavé projekty. Pohyboval jsem se převážně u hlavního podia, kde až na malý "podfuk" s kapelou Public Enemy bylo vše bezproblémové. K ostatním podiím se proto nebudu vyjadřovat. Co mě ale hnulo žlučí byl (bez jakéhokoliv upozornění) zákaz vycházení z areálu. S ochrankou se člověk, který ukazoval fotopas
a vysvětloval že v autě zapomněl jeden objektiv, nedomluvil. Naštěstí toto nařízení pořadatelé v podvečer zrušili (pro akreditované účastníky). Vím, že bylo tropické horko a prach je každoroční problém, ale několik kropících vozů mohlo areálem párkrát projet. Když to může fungovat u konkurenčních podniků, proč ne tady?

DJ Monotype
Letos jsem se tak nějak nedovedl soustředit na jednotlivé výkony DJs a kapel. Přesto mi jich pár zůstalo zapsáno v paměti. Víc bych popřemýšlel o organizaci, která opět nedosáhla ani standardu, který takovému jménu jako je Creamfields patří. Zvuk byl od loňského roku lepší. Přesto byl zatím pro mě tím nejhorším z těch, které jsem měl již možnost toto léto slyšet. Nevím, jestli je to úrovní a kvalitou zvukařů jednotlivých stanů, ale neměl by být tak velký zvukový rozdíl mezi jednotlivými účinkujícími. Slibováno bylo pokrytí země ve stanech, které by tak zamezilo velmi nepříjemnému a zdraví škodlivému prachu. Nestalo se. Tedy pokud nebudu počítat ani ne třetinu v Kenvelo Techno tent. Přestože to není můj šálek kávy, bavil jsem se nejvíce na Philips scéně a především při vystoupeních Michaela Buriana a Tall Puala. Není vůbec třeba komentovat Studio54 scénu, kde to žilo celou noc a všichni na ní hráli výborně. Ze zbylých výkonů, které jsem viděl a slyšel jsem byl docela rozpačitý. Jeff Mills, kvůli kterému jsem se rozhodl vlastně jet, mě přesvědčil o tom, že minulý ročník byl příčinou špatného zvuku při jeho setu on sám. Stejně tak i letos Jeff Mills hodně zvuk přebudil a opět jako minulý rok, se nenašel jediný slyšící zvukař, který by ho stáhl. Jak jsem již napsal… nechci a nebudu se pouštět do věcí týkajících se programu a jeho radikálních změn. Dotknu se snad jediné věci, která s programem souvisí. Absolutní absence informací o line-upu a časovém rozpisu jednotlivých scén přiváděla ohromné množství lidí i k nám na stánek Techno.cz s prosbou o informace. Kdybych to tušil, nechám vytisknout alespoň pár set kusů a prodávám je. Sakra bych si udělal taky pořádný kšeft.

Jsem takový, že neumím moc lhát a tak… „Doufám, že příští rok už tenhle cirkus nebude a nebo ano… ať si je, ale bez podpory lidí, platících vstupný.“

Pavel Eichler
Pokud můžu mluvit za hip hop, pak nechápu proč byli anoncováni Public Enemy, když jsme se ve finále dočkali jen Flavora, Timbo Kinga s Djem Lordem v zádech. O tom podivném Indovi, který se podle mého jen vydával za Panjabi MC ani nemluvím. Vzpomínám si rovněž, jak pořadatelé na tiskovce v Hiltonu slibovali podlážku v techno stanu, aby zabránili prášení. Kde byla? Snad tím nemysleli ten malý igelit hned před stageí?
Musím pochválit DJské pódium - hlavně Michaela Buriana a Junkie XL, slyšel jsem, že také Timo Mass byl výborný. A Goldfrapp - podle mě super! Celkový dojem: 2 / 5


DJ Orbith
Letošní Cream se mi líbil hodně po organizační stránce, po technické se mi to zdálo o trošku horší než minulé ročníky, ale jinak zážitek z hraní, byl jako vždy nezapomenutelný.

DJ Deepdance
Na festivalu Creamfields jsem byl vůbec poprvé a musím přiznat, že nevím co si mám myslet.
Osobně nevím proč jsem očekával něco jiného, ale dojem masivní diskotéky a pouťového klišé mne
opravdu velmi zklamal. Pro mne byla tato míra komerce již nepřekousnutelná.
Těšíl jsem se nejen proto, že to byla moje první návštěva této světem uznávané akce, ale i proto, že jsem dostal možnost si poprvé naživo poslechnout mojí velmi oblíbenou kapelu Public Enemy.
Bohužel jsem se kolem 00:30 dozvěděl, že právě onen největší tahák této akce vlastně vůbec nevystoupí. Co si o tom mam myslet? Jednalo se o brilantně promyšlený tah pořadatelské agentury JPA nebo o nedorozumění? V obou dvou případech se ovšem podle mne jedná o podvod nejvyššího řádu, který já se svým mozkem a myšlením nejsem schopen pochopit. Faktem zůstává, že na Creamfields té noci vystoupil pouze jeden z členů Publiců a to navíc osoba, která není zrovna tahounem tohoto uskupení. Flavor Flav je určitě také pojem, ale skutečnost, že byl po celou dobu propagace akce vydáván za Public Enemy, mě šokuje. Navíc se jedná o osobu, která velmi často vystupuje sama a to pouze pod svým vlastním jménem.
Nezbývá mi nic jiného, než litovat pořadatele této akce, protože mediální přetřes, který teď jistě přijde na řadu, pro ně určitě nebude pozitivní reklamou.
Plus bych viděl v různorodosti hudebních stylů, která každému dala možnost se opravdu skvěle
bavit a poměrně dost slušně až výborně zvládnutou organizaci takto masivní akce.

DJ Alfonso
Na Creamfields jsem se po zkušenostech a zážitcích z minulého roku fakt těšil. Přijel jsem docela pozdě a tak z toho co jsem stihnul a hlavně si pamatuju bych vypíchnul Indyho a Wiche se společným závěrem s Orionkem, kterej se ukázal nejen jako rapper, ale i slušný kazatel ve věci okrádání umělců díky vypalování hudby. Zato Panjabi MC byl fakt průser. MCs se zmohli jen na "Ohh yeaah" do vokálních desek co pouštěl Pan Žáby, kterej navíc hrozně přesolil zvuk asi na mixáku a tak to prdělo až běda. Goldfrapp byl super poctivej koncert a Junkie XL mě fakt hodně bavil. Bohužel jsem propásnul Flavoura Flav což me hodně mrzí.. 

Flyboyeda
Na letošní Creamfields jsem vyrazil především díky účasti Goldfrap. V tomto směru mě festival rozhodně nezklamal. Jejich vystoupení pro mě bylo vrcholem večera. Public Enemy ani moc komentovat nebudu, asi by to JPA pěkně schytala... Snad jen to, že po masivní propagaci Public Enemy v roli headlinera se nám tohle mnoha lidmi napjatě očekávané vystoupení Public Enemy smrsklo na "Flavor Flav of Public Enemy". Sice podpořeno jedním
"přikyvovačem" z Wu-Tangs, ale i tak... Nemůžu si pomoci, ale tohle mi příjde moc i na "zlatokopy" taneční scény alá JPA! Panjabi MC dozpívávající do playbacku asi taky není úplně to pravé ořechové. A zachránit to bohužel nemůže ani velmi krátké vystoupení mých milovaných Way Out West! Velmi příjemně mě překvapil Michael Burian, nad nímž už jsem
lámal hůl, ale tohle mé stanovisko budu rozhodně muset přehodnotit, protože jeho set na festivalu Creamfields byl více nez povedený! Paradoxně největší pochavu musím rozhodně udělit teamu kolem stage Studia 54!!! Příjde mi však, že fakt, že tím nej tohohle mejdanu plného velkých hvězd pro mě byla stage Studia 54, je trochu smutné... Jinak mi to přišlo celkem profi zvládnutý. Sice prach, parkovné za kilo a všude loga všech možných firem, ale už jsem si zvykl, že žijeme ve světě, kde platí zákon, že když chceme naživo vidět naše hudební hrdiny a hrdinky, musíme dost často lecos překousnout.


Juki
Creamfields tradičně patří mezi nejočekávanější události léta a tento rok tomu nebylo jinak. Pořadatelům se trochu vymstila megalomanie předešlých ročníků a slabé lineupy za poměrně velké peníze se tak odrazily na návštěvnosti. Trochu mě překvapil fragment Public Enemy - Flavor Flav, který byl anoncován jako plnohodnotná formace. Velkým problémem byl všudypřítomný prach, znemožňující dýchat. Pozitivně můžeme ohodnotit dostatečný počet toalet, výborná konstrukce areálu, velké stanové městečko i zásobený catering a chutné pivo. Obecně jsem, ale na tento festival pravděpodobně zavítal naposledy.

DJ Face
Pro mě byl letošní line-up poměrně ´chudý´. Vybral jsem si jména tři a vzhledem k tomu, že Public Enemy jsem už jednou viděl , Way Out West mi díky „vytíženosti“ unikli, letos jsem si aktivně užil hlavně Goldfrap. Vyfasovali přibližně stejný čas, jako loni Massive Attack a už od počátku bylo jasné, že tak velkolepý koncert to nebude ani náhodou. Alison nezklamala, je to opravdu dračice :) a lituju snad jen, že skladby v živém provedení zněly úplně stejně jako na obou albech, tedy bez sebemenší změny. Také živé smyčce (chtělo by to božskou Vanesu) by vůbec nebyly na škodu… Překvapila mě poměrně značná ignorance od návštěvníků tohoto festivalu. Maximální spokojenost s organizací a tentokrát s opravdu profesionální ochrankou, vadou na kráse byla jen přílišná nahuštěnost všech pódií na sebe – vznikala tak absolutně nepřehledná zvuková koule. Tip pro sponzorující firmu Philips: ´Nechcete nám už konečně vymyslet nějaký festivalový vysavač na prach?´ :) 

Štěpán Dlouhý  
Creamfields se měly, stejně jako v loňských letech hlavní událostí festivalové sezóny, zvláště když letos odpadla většina konkurence. Snad proto jsem od pořadatelů čekal mnohem více. Nešlo ani tak o to, že jsme se nedočkali takových hvězd jako v minulých letech, spíše si připadám trochu hloupě, když ze slibovaných Public Enemy dorazil jediný člen a z trapné CDčkové frašky jménem Panjabi MCs odcházeli diváci již v průběhu...a to ani nemluvím o slibované podlážce v techno stanu, která měla zabránit nesnesitelnému prachu.
Na druhé straně tak jako tak byly Creamfields rozhodně zásadní událostí, atmosféru jako byla už kolem 18 hodiny na Philips DJ stage jsem snad ještě neviděl, mí nejdražší Lexy&K-Paul nezklamali, Yousef a hlavně Michael Burian nadchli a Timo Maas je bůh:) A Allison Goldfrapp bohyně! Příznačné je, že celý nákladný zbytek interpretů zazdila stage Studia 54, které si veškeré náklady včetně toho aby se na festivalu vůbec mohlo objevit, platilo ze svého!