Report z Transmission - The Awakening od čéši

Transmission má za sebou již turné po vzdálených místech na světě, ale doma je tady v Praze. I proto je vždy považována za svátek trance fanoušků a za velkou oslavu tohoto tanečního stylu. Schází se na ní nejen silná a velká základna domácích clubberů, ale z velké části i návštěvníků ze všech koutů světa, a proto je velmi důležité dostát kvalit této obrovské akce, což se tedy letos úplně nepovedlo... 



Dorazil jsem do haly kolem čtvrt na dvanáct, což je dost pozdě na tuto akci, a já s tím počítal. Vyzvednutí novinářské akreditace mi nezabralo ani pět minut a já pomalu sešel po důsledné kontrole bočním vchodem do chodeb a útrob velké O2 Areny. Minul jsem zázemí tanečníc a záchranné služby a všiml si, že všechny lockerboxy jsou již fuč, navíc za cenu, na kterou jsem úplně nebyl připraven, ale v evropském měřítku adekvátní. Přemýšlel jsem, co s bundou a schoval si ji tedy na chodbě za dveřmi a doufal, že pro nikoho nebude toto místo zajímavé.

Po chvíli jsem vešel na plochu, a to, co mě čeká, mě úplně semlelo! Jsem zvyklý a zažil jsem již ledacos, ale tentokrát to působilo, jako kdyby se hala nějakým záhadným způsobem smrskla. Nevím, čím to bylo, ale po chvíli prodírání se lidmi jsem potkal bezradného kamaráda, který se jen jedním slovem se mnou pozdravil a rovnou se pakoval do sektoru pro VIP, který mu mohl alespoň trochu poskytnout volný pohyb. Já se odebral přesně na opačnou stranu, přímo před zábrany do první řady, kde vždy bylo, je a snad i bude prostoru k tančení dost...

Ještě před tím jsem si však stihl projít alespoň částečně ochozy a vnímal tu obrovskou masu, do které v tu chvíli pouštěl nádherné tóny DJ Grum. Zrovna dohrávala skvěle zremixovaná věc od Tears for Fears – "Shout". Silná skladba a masivní zvuk mrazil po celém těle a světelná show otevírala bránu do tanečního euforického nebe. Tohle má prostě obrovskou sílu. Tisíce lidi, dunící hala... Vrátil jsem se zpět na plochu do prvních řad a díval se kolem sebe. Své vystoupení právě odstartovali Above & Beyond, kteří začali s velmi krásnými tóny. Prostě typický trance, který sázel na emoční stránku a mě maličko mrzelo, že neudržovali konstantní a souvislý set, ale spíše pouštěli tracky v jakési přehlídce zvuků a s tím i spojenou vizualizací.

Letos bylo pódium upraveno velkými LED panely, kde se mohla krásně vizuálně projevit celá stránka Transmission a po loňském škobrtnutí s pyroefekty se zde zachovaly již pouze v omezené podobě na hlavní scéně a v menším množství, což však vůbec neubíralo na efektivitě, ale pouze na síle... Krásné bylo letos taneční vystoupení gogo, které prvně netančily po boku DJs, ale nad davem na šesti velkých kostkách umístěných v davu na ploše arény. To vlastně také mohl být jeden z důvodů, proč byl tak strašně znát ten velký nedostatek místa všude, kam se člověk pohnul. Každopádně pohled na nádherné ženy a krásné kostýmy za to opravdu stál a opět podtrhl celou show tak, jak bývá zvykem.

Transmix jsem úplně vynechal. Tedy nevynechal, ale neslyšel... Dost času před jeho začátkem až ke startu velkého Paul van Dyka mi zabralo prodrat se na záchod, a alespoň rychle zkontrolovat osobní věci. Brzy jsem však byl zpět, tam, kde mi bylo nejlépe a tančilo se příjemně. Vpředu pod pódiem už bujarým výskotem dav vítal legendu, krále žánru trance, velkého Paul van Dyka. Je to už snad osmnáct let, co jsem ho slyšel poprvé. Už si to vlastně pořádně ani nepamatuji, ale byla to nádherná párty Evolution v hale na Palmovce, kde již vyrostly nové byty. Bylo to nepopsatelné a on, stále svěží, i tentokrát přinesl neskutečný závan opravdového trance. Jeho set byl tím nejlepším, tak tanečním, tak vyrovnaným, s tak specifickým zvukem. Prostě Paul. Tohle nejde napodobit, nejde to popsat, to se musí slyšet a zažít...

Po velkém Paulovi se za přehrávače postavil již domácí Markus Schulz. Je to rezident párty Transmission a je to DJ, který má každé vystoupení zde úplně jiné. Oproti loňsku to bylo však mnohem lepší a tanečnnější, líbilo se mi to mnohem více, než když tu představoval svou Dakotu. Tentokrát přidal do tempa a po Paulovi nenechal lidi, aby se nudili či by vymýšleli nějaké alternativy, co dělat jiného. Pouze tančili a bavili se. Jen to občasné mluvení do mikrofonu mi prostě nesedí, ale to už je asi jen můj osobní problém...

Celou noc jsem se však nejvíce těšil na Vini Vici. Tehdy poprvé jsem se úplně zamiloval, v SaSaZu, když tu tento projekt byl, tak jsem málem omdlel, ale to, co se stalo letos, mě dost mrzelo. Nástup mi dával naději na to, že opět protančím ráno až do úplného odpadnutí, ale to se bohužel nekonalo... Tentokrát tomu byla nasazena opravdu remixová koruna! Ještě nikdy jsem nezažil žádného DJe, který by během setu zremixoval všechno, co se dá a pokaždé na perfektním psy trance nájezdu ten beat utnul. Bylo to, jako když si nádherně rozehrajete přihrávku, letíte si na bránu soupeře, klička, přihrávka a... Váš míč dostane spoluhráč a kopne to úplně do p*dele! Totálně zabité tracky, remixy devadesátek až po Lennona... Letos musím prvně přiznat, že jsem byl z někoho fakt smutný. :( Poslední Liquid Soul, který si tu odbyl premiéru, měl mnohem lepší drive, já však již skuhral na nohy a opravdu velmi unavený a vyčerpaný jsem se odebral směr domov.

Agentura UM vždy pořádala Transmission a vše ostatní s maximálním úsilím, věnovala se každému detailu a snažila se ukázat, jak se má dělat párty na světové úrovni. Posledních pár dílů se jí ale nepodařilo vychytat úplně vše, co by mělo být standardem u takové mega párty, jakou TM je. Pevně věřím, že vše je jen další zkušeností a povede to k posunu k dalšímu mnohem lepšímu dílu a zároveň k tomu, aby známka prestižního trance indoor festivalu měla stále dobrou pověst. Transmission si totiž zaslouží nejen pozornost, ale i vděk za vše, co u nás i jinde ve světě zanechala. Děkuji moc za možnost se zúčastnit a doufám, že se vidíme příště v trochu menším počtu, ale v o to větší atmosféře!

čéša

foto: blaster