Report z Education s Jamie Woonem od Katky

Lepší začátek už si ani nešlo přát...

Vešla jsem do MeetFactory, na zápěstí obdržela bílou pásku s natisklým písmenem W a zaregistrovala první zvuky, které se linuly klubem. Tahle melodie mi byla pěkně povědomá, o to víc ještě slovo "someone", které se v ní ozývalo. A ta basa! No jistě, za celou touhle věcí, která vyšla pod názvem Someone stojí šikovný maďarský producent DJ Madd. Stanzim, který nyní obsluhoval DJ pult, nám ale vybral její vylepšenou variantu - Breakage´s Unspecified Remix. Na spoře osvětleném parketě postávalo jen tolik lidí, kolik bych spočítala na prstech svých horních končetin, ale Stanzim pokračoval v přísném, vybasovaném dubstepu. Občas zabrousil i do těch autonomických vod a tak nás nechal v klidu rozjímat u Down With You (Pearson Sound) nebo In_2_ (Scuba), která vyšla na labelu Exit Recordings v rámci kompilace Mosaic –Volume One. Doléhaly k nám tedy docela rozněžnělé kousky, ale měli jsme samozřejmě také možnost trochu rozhýbat ztuhlé končetiny. U klidného rytmu Steptoe (Calibre) to šlo celkem snadno, škoda jen, že už se tenhle set chýlil ke konci...

Kapele Fiordmoss fandím!

Naštěstí nebylo proč si zoufat, pódium rozhodně nezelo prázdnotou. Pro mě doposud spíše neznámá česká kapela Fiordmoss se s elánem ujala hlavního slova a bez ostychu nám představila svoji hudbu. Už po prvních pár sekundách byly zřetelné dva rozdíly oproti DJ setu, který před momentem skončil. Hlasitost značně zesílila na hladinu zvuku, u které už se dalo o něco lépe hýbat a více si hudbu užívat. Tím druhým rozdílem byla tak trochu žánrová nejednota, která rozhodně nebyla na škodu, ba naopak. Autonomic a nějaké ty hutné basy byly na začátku akce fajn, teď ale už bylo třeba přeladit se na živé vystoupení. Kapela Fiordmoss se úkolu předkapely zhostila bravurně - upoutala pozornost většiny osazenstva klubu a sklízela slušný aplaus. Třeba za jejich hořkosladkou skladbu Tigermy. Čas ale neúprosně utíkal dopředu, a tak, když se přiblížila jedenáctá hodina, nezbývalo členům kapely nic jiného, než odložit kytary, sklidit počítače a poděkovat za přízeň vnímavému publiku. To totiž zvuk téhle mladé kapely zjevně zaujal, nejvíc možná tajemný hlas zpěvačky Petry.

Tak už!

Tak konečně! Na scénu, která byla spoře oděna do několika horizontálních bílých pruhů, nastoupila hlavní star večera, Jamie. Decentně oblečený do bílé košile a černého sáčka nám dopřál první tóny pro mě dosud nepoznané skladby. Nebyl v tom ale tak úplně sám. Na pódiu mu totiž ještě pomáhal tmavovlasý mladík, jehož jméno jsem bohužel nevypátrala. Tenhle kluk s bujnou kšticí pilně obsluhoval Mac, klávesy a ještě pár dalších mašinek, jejichž přesné funkce mi ale taktéž zůstaly utajeny. Poklidnou kytarovou melodii, která se rozezněla celým prostorem, v krátkém momentu začal doplňovat Woonův hlas. Sotva k uším publika dolehla jeho první slova, připadalo mi, že všichni stojí jako přimražení a jen vnímají Jamieho sametový hlas. Tou první věcí, kterou jsme od něj slyšeli, byla Spiral. Krátce nato nám dopřál ještě další klidnou skladbu, Blue Truth a hned za ní Shoulda. Stačilo, aby se rozeznělo několik prvních vybrnkávaných tónů téhle skladby a publikum bohatým rámusem složeným z potlesku a jekotu dávalo najevo, jakou z ní má radost. A co teprve, když se rozjela o něco našláplejší Street. Někdo se decentně pohupoval do rytmu, další zase poctivě sledoval projekci na již zmiňovaných bílých plátnech, jiný zase raději zavřel oči a snažil se hudbu, která proudila k jeho uším, vnímat naplno. To, co se dělo na pódiu, byla prostě fantazie. Živý koncert, jak má být. Každá věc, kterou nám dvojice hudebníků hrála, se věrně podobala té na originálu. My ji ale měli k dispozici ve vylepšené kvalitě a ještě k tomu s Jamieho živým zpěvem!

Tak a teď  už je zas konec.

Ten, kdo velmi pozorně sledoval, co Jamie na pódiu předváděl, by ho mohl obviňovat z toho, že nezpívá naživo. Slova, která vypouštěl z úst v pár momentech při začátku jeho vystoupení se moc nepodobala tomu, jak otvíral ústa. Při bližším zkoumání jsme ale vydedukovali, že obviňovat ho z něčeho takového, je prostě prachsprostý zločin, vždyť je to Woon! Woon, který jak jsme záhy zjistili, při zpěvu moc ústa neotvírá. To je už koneckonců nepodstatný detail. Protože skladby TMRW, Lady Luck a Night Air s návštěvníky klubu pěkně zamávaly. Tak, největší hitovky a srdcovky jsme už měli za sebou, a co teď? Teď už zbývala jenom Middle, Gravity a Spirit. Tak jsme se ještě stačili párkrát zakývat do rytmu, romanticky zasnít a pak zase probudit do reality za zvuků energické Spirits. Tak to by byl moc hezký závěr, ale samozřejmě jsme si vyžádali i nějaký ten přídavek. Ten páteční se jmenoval Missing Person. Ten, pokud se nemýlím, zvládl Jamie bez svého komplice a jenom za doprovodu kytarových tónů. Pak už následoval jenom vydatný aplaus a krátké rozloučení. To ale ještě neznamenalo konec celé akce. V hudební produkci pokračoval slovenský producent a DJ Teapot a po něm ještě Zlatomil. Nachystaná byla tedy ještě velká porce zejména pomalejších beatů, jenže o ty jsem se tentokrát už připravila. Stejně jako o Jamieho, který postával mezi návštěvníky MeetFactory a popíjel u baru. Ale to, jestli se s ním fanynky fotily, nebo ne, to už vám asi bude muset říct někdo jiný...

katka

foto: saiha saiha@techno.cz