Citadela Dynalon

Citadela, brněnská kultovní akce, nesoucí tentokráte podtitul Dynalon byla avizována jako poslední v Boby centru, které je bezpochyby velmi luxusním a členitým prostorem. Hlavním tahákem pro fajnšmekry měli být londýnští inovátoři, experimentátoři a zvukoví inženýři Nick Dunton a Richard Polson aka The 65D Mavericks, jejich krajan Paul Mac a americká akvizice v podobě Dylana Drazen. Nutno hned na úvod říct, že Dylan moc nepředvedl a naopak velmi velmi příjemně překvapil Marko Nastic, DJ plný horké jugoslávské krve.

Měl jsem možnost cestovat a trávit čas především s Mavericky. Už na letišti jsem byl udiven velikostí zavazadel. Žádné notebooky, drobounké mašinky a piplátka, ale velký box plný efektů a batohy plné kabelů. Ufff, skoro jsme se nevešli do auta. :) Po náročné, sněhem doprovázené cestě jsme i tak nedorazili do Boby včas na to, aby se mohla udělat zvuková zkouška na velkém zvuku a tak tedy musela stačit sluchátka. V té chvíli se o zábavu na Laser Show Hall staral Němec Sven Hanke. Nevím, do jaké míry je obeznámen s tím, co se "nám" líbí, každopádně řádně přepálil. Mohli jsme si tak už ve 21. hodin vyslechnout takové "brutality" jaké jsou desky od Christiana Wünsche nebo třeba Dalových Olga + Jozef. Lucca se po drobném zaváhání při snaze si nasadit primová kultovní sluchátka Sennheiser HD 25 S neuvedla špatně. Překvapením nebyly dlouhé mixy a dlouhé bezbeatové pasáže. Lucca odehrála přesně takový set, jaký byl potřeba a nutný v danou dobu. Lehká směs tvrdšího tech-house a lehčího techna z italských dílen. Začátek setu Hubisse, potažmo všemi fóry propranou celou Michaelu Salačovou (divím se, že na všech line upech bylo jméno Salašová) jsem neviděl a neslyšel. Mou příjemnější povinností byla večeře s Mavericky. Myslím, že v případě Michaeli Salačové jsem o nic závažnějšího nepřišel. Později večer jsem viděl několik fotek, kde za DJane sedící Teddy šteluje o 106 a srovnává jak o život...

Talentovaného producenta a DJ Hubisse jsem zastihl až ke konci a to už bylo plno a Hubiss diktoval. Chill-out byl jinde než obvykle. Byl menší a do jisté míry představoval terárium. :) DJs a live act byli za sklem, kde opravdu bylo poněkud chladno, ale příjemně. Z pohledu DJs jste mohli vidět líně se povalující clubbery. Připomínalo mi to scény z filmu Conan Barbar. :) Na chill-outu se akorát prezentoval jablonecký surovec Ginger ve své ambientní podobě. Vystřídal ho později line-upem avizovaný Richard Polson, který se po chvilce začal dělit o mix se svým kolegou Nickem Dunton. Zazněly skladby od Boards of Canada, Pan Sonic a dalších veličin ambientí scény. Cestou zpět na Laser Hall jsem to vzal skrze La Grottu, kterou si vzal akorát do parády slovenský DJ Pappi. La Grottě jsem však nehodlal věnovat tolik pozornosti. To velké a zajímavé se dělo jinde. Marko Nastic je jedním ze tří nejuznávanějších producentů, kteří vzešli z bývalé Jugoslávie. Ti další dva jsou Umek a Valentino Kanzyani. Marko předvedl fantastický set ze tří gramofonů. Žádné nudné dlouhé rovné mixy, ale dlouhé mixy plné explozivních změn. Z jeho setu proudilo hodně moc pozitivní energie. Bylo tedy trochu těžší zkousnout po Markovi vystupujícího Paula Mac, který presentuje úplně jiné techno. Hodně inteligentně a energicky podával své představy zaplněnému Boby. Paul po hodinovém setu skončil velmi klidně. Připravil tak clubbery na hlavní hvězdy večera, The 65D Mavericks.

V té chvíli se spustila před DJs velká projekce, na které proběhlo několik reklam a několik poněkud infantilních projekcí barevným laserem. Zarazilo mě však, že v době, kdy už Mavericks několik minut hráli, zůstávala projekce dole. Inu, chybička se vloudí. Možná to trochu pokazilo výsledný dojem z impozantního začátku. Mavericks hráli nejen skladby z aktuálního alba Defining The Sympton (pozn. red. připravujeme pro vás recenzi), ale i několik zbrusu nových věcí, které si připravili pro toto vystoupení. Měl jsem trochu obavy, že přeci jenom více na tvrdé techno zaměření clubbeři nevydýchají styl, jakým to bijí Mavericks. Z počátku byly vidět stojící postavy, během 15-ti minut se ale všichni kroutili jak o život. Na Richarda a Nicka byla radost se i dívat. Dokonalá souhra nejen v komunikaci a v práci s technikou, ale i v pohybu. :) Škoda jen, že se projevila absence zvukové zkoušky na začátku párty. Zvuk, který se linul z kouzelných mašinek nebyl to pravé ořechové, což po vystoupení malilinko zklamaní Mavericks potvrdili. Jinak se ovšem tihle zvukoví teroristé výtečně bavili. Dopředu můžu říct, že na konci roku 2003 bude toto live vystoupení pro mě to nejlepší.

Subtilní amík Dylan Drazen byl trochu neznámou. Z jeho webu se dalo vyčíst a vyposlechnout jen jedno. Dylan Drazen má rád a hraje všechno. Na Citadele hrál tvrdě. Postrádal jsem ale trochu děj a koncept. Některé mixy nebyly jisté, nicméně to byla energická a drsná jízda. Příchod Igora Patakyho mě trochu rozesmál. Před jeho vystoupením totiž započal rituál výměny mixů za "Patakyho" Rodec a přerovnávání celého stolu. Pataky hrál z Final Scratch, ale na kvalitě jeho setu to nebylo moc znát. Hrál absolutně bez děje, i když to mělo své grády. Mixy nebyly přesné, i když si s nimi dával hodně práce. Patakyho technika patří bezesporu k těm nej u nás. Slyšel jsem ale od něj vydařenější sety jak technicky tak i hudebně. Mladičký Slovák Hu je především pro Evropu objevem producentským. Jeho sety jsou plné slovenského kopaného a energického techna a jím ovlivněných producentů. Začátek jeho vystoupení byl plný zmatků, kterých příčinou byl pověstný "patakyho pořádek". Hu bojoval za pomoci Nicka Dunton se zapojením původního mixu Pioneer a CD playeru. Zdálo se, že byl Pataky hodně podrážděn hektickým pohybem několika lidí okolo a tak to v několika okamžicích dal i nahlas najevo. Po krátkém intru Hu nastoupil... Po chvilce jsem už byl ale na cestě do říše snů, kam jsem po tak dlouhém dni patřil.

Pokud byl Dynalon rozloučení s Boby centrem, byl rozloučením kvalitním. Další Citadela je připravována o hodně blíže k Praze. Jsem zvědav, zda-li se obmění složení clubberů a jakým způsobem přijmou tuto typicky brněnskou záležitost. Kvalita zůstane bezpochyby na stejné úrovni.