REPORT
Report z párty Sound Headquarters od Myclicka
Po opravdu zoufalé letní nabídce jsme si od září na účast skutečných hvězd nemohli stěžovat a každý víkend tu hráli ti, o nichž jsme si jen nechávali zdát hezké sny, či za nimi mířili za hranice. Sláva! Můj historicky poslední letošní report shrnuje sobotní noc v klubu Cross, tedy pokračování populárních Es-Há-Kvéček a také zde se ti, kteří slůvko dubstep užívají častěji než spojení ekonomická krize, dočkali. Vousáč Scuba patří ve stylu, který u nás za poslední rok vystoupal raketově vzhůru, za autora hodného poplácání po zádech. Udělal jsem dobře nebo jsem měl spíše vyrazit na křest alba DJe Nea o pár metrů dále?
Každý cizinec už vás dneska pošle do Crossu...
Rád se pídím po hudebních informacích sám – vždyť na tom internetu, v té velké hudební knihovně, už je téměř vše. Jen by to chtělo, aby měl každý den tak sto nebo ještě lépe sto padesát hodin, abych si všechno to podstatné stihl poslechnout... Dávám ovšem také na doporučení jiných, jejichž vytříbený vkus už důvěrně znám a oni zase to, co přesně sedne mně. Když vám pak nezávisle na sobě dva zainteresovaní řeknou: "Na toho Skjubu bys rozhodně měl vyrazit, ten se ti bude líbit" a třetí jen připojí, že to není žádný Skjuba nýbrž Skuba a účast je vážně nutná, právě v tomto okamžiku bylo o vás bez vás rozhodnuto! Navíc Cross jsem poslední dobou nějak zanedbával a pouze o něm smutně četl další a další oslavné reakce, proč to tedy vlastně rovnou nespojit s prohlídkou výstavy nových pohyblivých artefaktů, tedy pokud Fanda ve svém nadšení snad nepolevil a smetiště ještě stále nevydala svá poslední tajemství... I přes poněkud nelichotivou polohu se také další z pražských klubů může už dneska pochlubit nájezdy cizinců ze široka daleka, jež se o jeho unikátním interiéru a výtečné dramaturgii dozvídají zřejmě po celém světě. Sotva jsem tedy krátce po jedenácté obešel ten rezonující dům, který tak snadno upozorňoval, že tam uvnitř se něco děje, z jedné strany teď byla slyšet angličtina, z druhé španělština od těch, co se právě chystali vejít dovnitř. Ta první "novinka" se nedala přehlédnout hned u šatny o patro výše. Kavárna!
Video: Scuba @ Cross (part3)
Vánoce jsou tu, krize je tu, není důvod k tanečkům! :(
Ano, stále se nám tenhle nafukovací barák rozrůstá – dejme mu pět let a najdeme pod ním i podzemní garáže pro ty movitější zákazníky! :) Na chodbách byly rozlepeny cedule upozorňující na zvýhodněnou cenu desítky místního zlatavého moku pro ty, kteří si sem pospíší, další zlepšovák jsem objevil u vstupu. Také vždycky tak zoufale drhnete razítko na svém zápěstí, aby druhý den vaši kolegové v práci nepoznali, že už zase jste byli na flámu? Tady vám vyjdou vstříc – na první pohled není otisk vidět, ale jen co přiblížíte ruku k UV lampě, pan dveřník pochopí, že už jste byli jednou označkováni a není tedy nutné vás při vašem cestování katakombami žádat o další finanční obnos. Proč se touhle vychytávkou neinspirovala i jiná pražská místa a nadále ctí staré časy, zůstává záhadou... Teď už jen známým, kteří stále ještě nepřišli na to, že hudba nemá hranic a uzavírají se ve svých stylových škatulkách, trpělivě vysvětlit, že i ten, co poslouchá divnej house, může občas "zabloudit" na ten jejich dubstep. Nebo bych si snad vážně měl při zřizování toho kouzelného čipu s názvem Opencard předplatit i službu Volný pohyb pražskými kluby? :) Teď už však konečně za kulturou a to na poměrně prořídlý parket! Co to? I tady budeme čekat do jedné hodiny, než se panstvo uráčí a dorazí ze zavřených náleven? Jako by se tu hodinky točily obráceně - Age Of Love od Age of Love? To se přece psal rok 1992 a já tu vrčící pecku i s tím přetlakem chtěl slýchávat až pětkrát denně... Chyba!
Video: Scuba @ Cross (part2)
Slyšíš vše, ale vidíš také vše. :(
Tohle byla "pouze" vtipně nazvaná Age Of Dub, která vznikla, když si s originálem před pár měsíci pohrál Ed Solo. Jenom takto mohla směle pasovat do dubstepového setu dalšího z domácích pacientů, který se závislosti na tomhle stylu ještě stále nemůže zbavit. V lékařské zprávě je přitom veden pod tajemným kódem Side 9000 a pan doktor si s ním zatím ještě stále neví rady, je to příliš vážné... To se stavem našich uší mohl být muž v bílém plášti spokojen a možná to bylo tím, že naše sluchové orgány ten mladík nahoře šetřil a nevystavoval je přílišnému tlaku. Vždyť i takto bylo každé to frekvenční pásmo tolik příjemné – do bříška vás neboxoval a vlásky jen jemně pohladil. Vypadalo to tu jako v jeskyni, tedy v poněkud přesvícené jeskyni, jejíž teplota byla tak akorát. Zelenou a modrou barvou hrála levá stěna tohoto doupěte, zelenou a modrou barvou hrál ten otáčející se vynález na stropě, z něhož se vám málem zamotá hlava, úplně všemi barvami a téměř vánočními motivy ta dlouhatánská stěna za DJem. Zbytečně moc světla na tuhle temnou muziku, ale Side se s tím handicapem pral statečně a ti na parketu ho při výběru každé další skladby spolehlivě vedli... Už po deseti minutách pobytu se svými spolubydlícími na jednu noc jsem si to uvědomil. Není jedním z důvodů, proč se tenhle styl stává tak populárním, ta obrovská svoboda pohybu, kterou tu s roztočením první desky dostanete ihned do vínku? Vždyť totéž jsme my milovníci rovinek zažívali v polovině devadesátých let, když naše těla ovládal drum´n´bass.
Je dubstep tím nejsvobodnějším tancem?
Žádná pravidla, vrtět jste se mohli konečně dle libosti! I tady se jedna dvojice sotva znatelně hýbala vpřed a vzad, jiní poctivě vyšlápli každý beat, další jen každý druhý, ti největší lenoši až čtvrtý. :) Vážně to byl krásný pohled – každý si tu hudební kulisu užívá po svém, nikdo nepřešlapuje z nohy na nohu osm hodin v kuse jako obvykle. Velmi brzy jsem pochopil, že dnes mě bude bolet za krkem. Hodně... Čím to? Nedalo se zkrátka odolat a tak jsem stál pod ním bez sekery v ruce a divně se kýval... Ten omamující pocit svobody tu však nezažívá jenom tanečník, ale také DJ. Ukažte mi jiný styl, v němž si jakýkoliv z těch přeceňovaných umělců dovolí pustit CD až úplně do konce, aby pak rychle zmáčkl tlačítko Start druhého přehrávače a nebo své publikum vytrhne z rytmu dlouhatánskou zasněnou pasáží bez beatů. Je tu dovoleno úplně vše a tohle publikum je přitom mnohem více tolerantnější, trpělivější a ty koláže nálad také rádo poslouchá a časté změny vítá. Tolik alespoň mé první dojmy z dubstepu na zvuku, který opravdu hraje. Jeden rozdíl ve srovnání s publikem zahraničním tu však je a může za něj zřejmě zase jen ten náskok. :( Side 9000 se dal považovat za zahřívače, MRK1 už za jednoho z headlinerů. Sotva se postavil přesně o půlnoci k trůnu, zvuk šel konečně nahoru a světla konečně dolů! Přesto se atmosféra na teď už do posledního místečka zaplněném parketu s tou na trávníku před jedním z pódií festivalu Melt! nedala poměřovat.
Video: MRK1 @ Cross
Doženeme někdy to Německo, které je těsně vedle?
Tam řádili Skream a Caspa, lidi skákali i s pivními kelímky metr vysoko, ohýbali se v pase a texty těch skladeb jako vzorní studentíci hulákali spolu s pány profesory z plna hrdla. Tady je to také bavilo a sem tam se ozval pokřik "hobluj," který ten nahoře neslyšel a ani mu nemohl rozumět, ale k výskokům své žáky MRK1 prostě nedonutil. Přestože byl jednička... Během té své hodiny a půl přitom umíchal opravdu lahodný koktejl, do něhož každá z jeho kulatých ingrediencí přesně pasovala. Chvíli jsme se toulali po vzdušných zámcích, chvíli nám tu kazatel pod vlivem houpavého rytmu radil, jak se máme chovat, spolehlivě zabíral wobble, ten hutný bublavý zvuk s ozvěnou, který rozhodně musí každý bubák ocenit. Tohle byl zkrátka příběh, ale ještě předtím než se dozvím, zda si v závěru oba gramofony padnou do náruče, sfáral jsem dobrovolně o patro níže, abych nasál atmosféru také zde. Nezvykle zamračený Abu mě velmi rázně donutil, abych se v neděli vrátil k poslechu alba Insides od Orbital, také jemu šel dubstep k pleti, jen měl k němu (ne)milou společnost. :( Jeden mladý muž do půl těla svlečený se mu teď věšel zuřivě za pult, druhý na tuhle muziku praktikoval Melbourne Shuffle. Tedy ten tanec, jenž vypadá spíše jako epileptický záchvat, během něhož spotřebujete za pět minut tolik energie, která by vám za normálních okolností vydržela na celou noc. Exhibicionistů je mezi námi holt stále dost, škoda jen, že jste nám zabrali celý parket! :( V půl druhé se o patro výše dubstepová armáda konečně zastavila a dosavadní král MRK1 byl vystřídán.
Video: Scuba @ Cross (part1)
Ochranka, která skutečně chrání a jen se nevytahuje svaly!
Vznešenému intru vycházel zvuk opravdu vstříc a takhle se všemi těmi barvičkami kolem se dal výsledek přirovnat k procházce voňavou rozkvetlou loukou a snivý byl vlastně jeho celý set, když parket opět rozhýbala skladba Circling od dvojky Appleblim & Peverelist. Zmíněný wobble s výletem za bubáky se tu objevoval jen zcela výjimečně, často byl nad beaty utkán závěs z ploch, za něž by se nemusely stydět ani tranceové super stars, jindy se dala jeho náplň směle označit za techno a ta rytmika byla parádní! Sám sobě si ovšem mohl Scuba nafackovat – hrál totiž tak dobře, že za ním ti nejvášnivější fanoušci šplhali nahoru, až mu z jejich dupání začaly desky skákat. Byl ovšem nekompromisní – jednou si přenoska poskočila a okamžitě svými velkými tlapami viníka vystrkal až k okraji pódia. Ochranka by se v tu chvíli hodila, bohužel měli muži v červených vestách s mikrofonními porty úplně jiné starosti... :( Ano, také v Crossu už mají své bodyguardy a klobouk dolů, tihle jako kdyby absolvovali školení o komunikaci. Ono následné vyklízení spodní části klubu a "evakuace" lidí do té horní v časných ranních hodinách bylo opravdu profesionální. Ne ono jednoslovné štěknutí z pozice síly, tak jak to známe z klubů ostatních! Přestože Priapus sázel po hostově přídavku od tří hodin na poměrně líbivé melodie, ten odliv po hlavní hvězdě večera byl znatelný. Přesto si tu ještě v půl páté dobrých čtyřicet jedinců užívalo získaného prostoru k divokému reji a já tak mohu na tomto místě pouze poděkovat vám všem, kteří jste mě k návštěvě Crossu po tak dlouhé době opět vyprovokovali. Bylo to parádní a příjemně osvěžující – tedy díky moc, zdá se, že budu dlouho vzpomínat...
Video: martinah miss.martinezz@gmail.com