REPORT
Čtenářský report z pražské Sensation White od Jerrryho
Na letošní Sensation White, kterou opět hostila naše matička Praha, jsem se opravdu moc těšil. Bohužel jsem nebyl na té loňské, a tak nemohu srovnávat, pokusím se ale alespoň přiblížit své dojmy z téhle, která se mě, osobně holdující téměř všem hudebním stylům, líbila, a klidně na úvod vypálím, že to pro mě byla nejlepší párty v životě.
S přítelkyní a kamarádem jsme vyrazili vlakem po čtvrté hodině z České Třebové, a už po vstupu do vagónu bylo jasné, kam tahle lokomotiva jede, o čemž svědčil velký počet lidí v bílém dress code, prostě paráda. Během cesty se častokrát ozývaly výkřiky "Sensation, yeeeaaaaaahhh" a vše vystupňovalo v pražském tunelu, kde se to pěkně rozléhalo.
Krátce po 19. hodině jsme už byly před branami O2 Arény. Pohled na bílé metro byl také parádní, a před arénou už bylo jasné, na co tady všichni čekají. Příliš jsme neotáleli a vydali se dovnitř, při vstupu následovala kontrola batohu a pak už se na nás vrhly hostesky od Samsungu. Neodolal jsem, a využil jejich smskové soutěže, ve které bylo možné vyhrát mobil, trička, potítka a blikače. Zhruba po hodině sezení u občerstvení a masírování klávesnice na mobilu jsme už byli dostatečně ověšení přívěšky, i když ne všechny fungovaly tak, jak by měly. V diskuzích na internetu jsem četl, že měla spousta lidí problém s dlouhým čekáním u vstupu, je jasné, že v pozdějších hodinách se nápor lidí stupňoval, my tam ale byli akorát na otvíračku, a to šlo vše jak po másle. Kdo chtěl, mohl využít doprovodného programu, kde jste se mohli vyfotit na speciální Samsung posteli, nechat se ostříhat nebo si nacpat kapsy voňavkami od Calvin Klein či zubní pastou od Colgate.
Krátce po osmé hodině se otevřely dveře do hlavní haly, já ještě musel vystát frontu do úschovny, abych se zbavil batohu. Tady nastal drobný problém, v šatně totiž neměli žádné peníze na vrácení nazpět, tak jsem musel dát dokupy drobné. Potěšily mě ceny, za batoh jen 30,- Kč a jak jsem později zjistil, ani za pití to nebylo tak šílený, jak jsme původně čekali. Ceny byly opravdu přijatelné, pivko za 35,- , třetinka vína za 45,-, voda nebo Cola taky 35,- . V hale jsme zabrali tribuny v horní části, odkud byl parádní výhled na celou arénu a dekorace, a taky se tam dalo dobře pařit. Překvapila mě i ochota personálu, který nám na těch několik dotazů během večera (občas jsme něco hledali atd.) velice ochotně odpověděl, a taky přístup ostatních party-people, a věřte mi, že takovýhle drobnosti dokážou akci zpříjemnit.
O půl desáté začalo úvodní intro a hned po něm začal hrát Michael Burian. Osobně jsem už sety tohohle DJe dost přesycený a kamkoliv vyrazím, tam je i on (viz. třeba loňské vystoupení Paul van Dyka), nicméně tady mě svým setem opravdu dostal do varu, a pařilo se na to fakt dobře, a ke konci přišla dorážka, kterou snad nikdo nečekal, na otočné stage se objevil houslista Michael Hejc, který začal hrát Vltavu, a Burian ho doplňoval za pultem, a to byla opravdová slast, která zvedla ze sedadel opravdu každého.
Michael Burian - Vltava
Poté přišel na řadu Laidback Luke, kterého osobně moc neznám, ale jeho set se mi líbil. Byl energický a opět se na to skvěle pařilo. Taneční plocha už je téměř celá zaplněná, my ale zůstáváme na horních sedadlech, dolů se vydáme až na Megamix. Světelná a laserová show se neustále stupňuje, velice efektní je několikavteřinové prosvícení celé haly silným světlem, kdy se naskytne parádní pohled na všechny party people v bílém, z hudby mi občas běhá mráz po zádech, co víc si přát, ta show je prostě parádní. Nevím, zda to bylo schválně, nebo účelně, ale během jeho setu to v jednu chvíli vypadalo, jako kdyby se Laidbackovi seklo CD, ale ať už to tak doopravdy bylo, nebo to bylo předem připravené, dokázal si s tím výborně poradit a vybruslit z toho (kdo jste si stahoval sety, tak je to slyšet v 54. minutě).
Na Fedde le Granda jsem se moc těšil a jeho house/electro set byl pěkně našlápnutý. Pecky jako "Put your hands up for Detroit" nebo "Let me think about it" mě potěší vždy, a v kvalitním remixu ještě více. Opět jsme pařili jako o život, protože ta hudba nás prostě nepustila. Síly jsme si šetřili na megamix, který byl pro spoustu lidí jakousi "diskárnovou spletí songů", mě to ale přišlo jako zajímavé zpestření, a vůbec bych se nezlobil, kdyby byl delší, 30 minut je dost málo, i když na show performerů tak akorát (během megamixu projel halou průvod tažený delfíny a ze stropu se spustily světlušky se světlicemi, z nich ale padal pěknej bordel, a ti, kdo stáli na ploše přímo pod nimi, nebyli ušetřeni popelu v očích, včetně nás). Čekal jsem ještě nějaké další průvody v hale, ale nic podobného se nekonalo, a ačkoliv se mi vizuální stránka celé Sensation líbila, v porovnání se zahraničními Sensation to prostě bylo chudší (vysledováno z videí na netu).
Na Axwella jsme už neměli sílu, a tak jsme šli odpočívat, set Markuse Schulze jsem také nepropařil celý, protože už prostě docházely síly. Přišlo mi ale, že zvukaři trochu zvedli volume, a místy to bylo docela přebasované, nebo že by na to měla vliv přicházející únava? Na Marca V jsem se hodně těšil, ale únava už byla hodně znát, a tak jsme krátce po zahájení jeho setu odešli a jak jsem pak vypozoroval z reakcí na netu a z poslechu jeho setu, bylo to docela tvrdý, ostatně přesně tohle Marco V v rozhovorech před Sensation avizoval.
Celkově se mi celá Sensation moc líbila, je škoda, že její kvality nemohu porovnat s tou loňskou, ale určitě si její další ročník ujít nenechám, tenhle styl se mi prostě líbí a pokud vyjdou finance, určitě bych rád ještě navštívil silvestrovskou Sensation v Německu, případně pokud bude, tak i tu Polskou. Je ale škoda, že pořadatelé nevyřešili lépe odvětrávání celé arény, přes 17000 lidí vyprodukuje spoustu tepla, a s přibývajícími hodinami bylo vedro dost znát. Sečteno a podtrženo, na párty se mi líbily dekorace, hudba a celkově bych rád pořadatele pochválil za dobrou organizaci, vadilo mi snad jen to horko a v porovnání se zahraničními Sensation i menší počet doprovodných show a efektů.
Jiří Hrma aka jerrry, www.jerrry.cz
