Report z Monkey Business & Freak Power od Myclicka

Hledá se nový prostor pro koncerty! Tak něco mezi Lucernou a O2 arenou!

Po pravdě řečeno, měl jsem strach... Vždyť kapela, která loni obstojně naplnila Sazka Arenu, chce své fandy už zase nacpat do Lucerny a ještě jim k tomu přihodí tak chutný bonbónek v podobě věhlasné party Freak Power?! Jen blázen by si myslel, že se najde v Lucerně volné místo a trocha vzduchu a jen pamětník by se pousmál nad jejich začátky v Lucerna Music Baru o kousek vedle, kde si tehdy bez problému došel pro pití a své tělo protáhl dle libosti. Holt jdou stále nahoru a mají na to – už dlouhých osm let! Právě proto jsem se krátce po půl deváté nemohl ubránit rozpakům. Pár hloučků před vchodem, když start byl symbolicky ohlášen na osmou? Kde všichni ti gratulanti jsou? Uvnitř! A zřejmě už pěkně dlouho, soudě alespoň podle orosených čel, promočených triček a obsypaných ochozů obou balkónů. Tak ale teď rychle kam, když už je zábava v plném proudu? Tak jako při muzicírování Kraftwerk či dvou slavných sester, tedy pěkně až dozadu těsně za výstup z parketu to nepůjde. Tam už se nevejde ani noha! :( Z druhého patra zase pohledu dolů brání masivní konstrukce se světly, nakonec v tom prvním, hned za hradbou dalších těl bylo možné čas od času zahlédnout pódium. Tak právě tohle bude zřejmě ono poslední volné místo k dispozici...

Ashley Slater

Bez Fatboye bos, přesto si Ashley nenatloukl nos!

Naštěstí až do třetiny parketu vedlo dlouhé molo, po němž se právě teď holohlavý Ashley Slater procházel s mikrofonem v ruce. Tak to je on – muž, jehož hlas poznáte v kteroukoliv noční hodinu naprosto s přehledem! Pravda, padesátku má skoro na krku a tak je nyní jeho hlasový projev mnohem rozvážnější bez nějakých energických výpadů, stejně tak jako jeho choreografie. Ovšem pozor! Dejte mu do rukou ten dlouhatánský trombón a on vám u mikrofonu vzápětí vyloudí tak krásný táhlý příspěvek, že se před něj posadíte na zadek a ještě dlouho mu budete děkovat za to, co pro vás právě udělal... Nespoléhal se ovšem jen sám na sebe a jak k levé, tak k pravé ruce měl několik pomocníků. Za ním, na vyvýšeném stupínku na vypůjčené bicí soupravě nenechal blány vydechnout James Carmichael Jr the 3rd, po jeho levici mu za zády ten nezbytný funky groove na basovku nevyráběl Norman Cook, ale velmi velmi zkušený dreadatý Jesse Graham. Pravou část pódia si zabral klávesák Lord Large, tu levou kytarista Paul Tweddle a duo s trefným názvem The Freakettes, i když bych měl možná napsat spíše trio. Dáma vlevo byla totiž v pokročilém stádiu těhotenství a často si na své viditelné bříško pokládala dlaně, nicméně jednou své účinkování v zakouřeném sále přislíbila a tak se nedalo couvnout... To by nebylo fér! To její kolegyně ještě stíhala čas od času od mikrofonu odcupitat ke stolečku za sebou a na malé klaviatuře, která byla propojena s červeným jablíčkem, zahrát výrazné zvonivé party některých skladeb.

Ashley Slater a The Freakettes

Voněli jsme nebo zapáchali? Jak to jen myslel? :)

Už v brzké hodině publikum vděčně spolupracovalo, ovšem ten největší aplaus si Freak Power dle očekávání užili až s trilogií Can You Feel It, Turn On, Tune In, Cup Out a Rush. Nebylo to však úplně zdarma! :) Právě o druhou jmenovanou si ta nacpaná Lucerna musela hezky poprosit, respektive hezky od plic si zařvat. Teprve pak mohl tenhle ansámbl na Ashleyho pokyn opět pokračovat v rozdělané práci. Jemu se také početný dav podařilo přemluvit k asistenci a útržky: "Let it flow now mama, Let it flow become a woman," které teď hlasitě zněly sálem do hudby v pozadí, ten zážitek z koncertu jenom umocňovaly... Projekce byla ve srovnání třeba s tím propracovaným příběhem Barevná hudba Tata Bojs poněkud ošizena a na pár obdélníkových panelech tak nejčastěji poblikávalo v různých barevných odstínech ústřední logo téhle party – ono vítězné véčko mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Ano, u publika to rozhodně vyhráli na celé čáře a přídavek jsme si rozhodně zasloužili zase my. :) Navíc jsme byli samotným mistrem těsně před jeho odchodem pochváleni! Za to, jak krásně jsme zpívali, jak krásně tančili a jak krásně voněli... Přinejmenším o tom třetím by se ve směsi kouře, potu a v mém případě i ve společností majitele poněkud zatuchlého trička dalo polemizovat. :( Ve tři čtvrtě na deset tu asistenti z každé strany začali lomcovat s bílou plachtou, aby pódium postupně zahalili, zvukař od svého pracoviště pustil bůh ví proč depešáky a to nejnudnější na koncertu víc než jedné party bylo tu – přestavba!

Jesse Graham

Monkey Business? Chlupáči s neóny!

Občerstvit se teď potřeboval úplně každý, pivo klasicky pěnilo jako na povel, dlouhé fronty získávaly další čekatele a o strategické pozice pro sledování další části koncertu se bojovalo! Někdo požádal o "rezervaci" své doteď neznámé sousedy v mačkanici, jiný se po návratu dožadoval své už zabrané pozice a marně pátral po značce, kterou si před odchodem zřejmě křídou na podlaze udělal... Práce šla technikům hezky od ruky, za plentou se zřejmě jen kontrolovalo správné nastavení odposlechů, díky reflektorům pět minut před čtvrt na jedenáct plátno zmodralo a tóny první skladby o poznání hlasitěji ještě za staženou oponou burácely sálem. Po jejím roztažení těch osm postav zalil masivní aplaus a každý si teď mohl hlavu ukroutit. Na kostýmy se u Monkey Business dbá a loňské uniformy vystřídaly slušivé kožešinové modely, které by na pravěké módní přehlídce sklidily zajisté úspěch. Matthew Ruppert měl navíc barevně sladěný plnovous, muzikanti byli bosí, oproti tomu ten nový věk symbolizovalo neónové osvětlení jednotlivých nástrojů včetně průhledného didgeridoo. Stejně jako v případě kostýmů je tenhle band originální, také při přípravě svého koncertního turné nic nepodceňuje. Každá šňůra je jiná, každá reaguje na aktuální novinky. Proto tu také vedle již staršího remixu od DJe Nea pro skladbu Party Shit mohla zaznít také jeho zbrusu nová verze Time For The Payback z jejich posledního alba Objects Of Desire And Other Complications. No schválně, vzpomeňte si na jinou, klidně zahraniční formaci, která se natolik inspiruje zásahy remixérů, že jejich nápady, smyčky a samply přepíše pro účely živáku? Poměrně rarita a zároveň zajímavý experiment!

Matthew Ruppert

Tak malá a s tak silným hlasem!

Především v první části vystoupení byla veškerá pozornost soustředěna na Matthew Rupperta a Tonya zůstávala stranou nebo úplně v pozadí. Často vybíhal ve svých kožešinových botách až na samý okraj dlouhého mola, i v tomto chundelatém ohozu si troufnul na roznožky, když se muzikanti uklidnili, střihl si zde zcela acappella za obdivu přihlížejících nádhernou árii, jindy zas popadl do rukou housle. Oheň si v pravěku také užívali a když si Matěj třikrát mohutně odplivl, tam pod molem všichni zatajili dech! Ten malý habešský král už poněkolikáté dokázal, že matička příroda mu opravdu přála... Vzhledem k tomu, že se slavná klasika I Can't Stand The Rain dočkala už takového množství úprav, (najdete ji třeba i v repertoáru Tiny Turner, ale sahá až někam do sedmdesátých let) nevím přesně, kdo je vlastně jejím autorem. Mohu vás však ubezpečit, že Tonya Graves ji vyšperkovala natolik, že pro mě se právě tento příspěvek stal jednoznačně tím nejzdařilejším! Překvapivě tu pak oba vokalisté přezpívali ještě pecku Slim Jim a tak se tu poprvé tento večer vedle polského refrénu k Solidarnosc rozléhala také čeština. Vlastně proč ne, když její vlasatý autor seděl za hradbou syntezátorů právě na pódiu? Kterápak interpretace se asi panu kapelníkovi líbila víc? :) Jedna věc byla už od začátku přeci jen jasná. No upřímně... Vy byste přítomnosti Ashleyho Slatera v Praze nevyužili k jeho hostování?

Monkey Business

"Tak ještě mrknem na telku a pak honem na poslední metro..."

Uvítali ho opět s pompou, on si za jeden z odposlechů položil nápovědu a příjemně tak výbušnou show oživil a zároveň maličko zklidnil. Vždyť chvílemi se jednalo skoro o metalové příspěvky! Nicméně balzám v podobě Piece Of My Life zafunguje vždy a všude a také tahle věc patřila k ozdobám pestrého a tolik zábavného vystoupení. V půl dvanácté se celý ansámbl na pódiu vyrovnal vedle sebe a nastal čas loučení. :( Burácení bylo obrovské vzhledem k vytíženosti prostoru i díky výborné akustice, Tonya se mezitím v zákulisí převlékla do krásných šatiček a my jsme se přídavku skutečně dočkali! Velký potlesk sklidil i zřejmě nejmladší fanoušek v sále, který si to po rampě štrádoval s kytičkou až na pódium, aby ji majitelce zlatých hlasivek za to všechno předal... Nádherná tečka, i když věřte nebo ne, o tu se nakonec postarali pánové Bosák a Hejma! Jakmile se světla v sále nekompromisně rozsvítila a ten dav tisíců hlav udělal čelem vzad, právě v ten okamžik zablikalo plátno na prvním balkóně a oba na něm začali právě proběhlý koncert komentovat sportovní hantýrkou. Do studia zavítal také lovec Matěj a vzhledem k tomu, že oba moderátory poněkud trápí slovní průjem, také v jejich případě se to superlativy jenom hemžilo...

Příště raději venku na vzduchu!

Ještě stále se mi při vyslovení slovíčka funky vrací vzpomínky na úžasný koncert George Clintona v Praze, který trval přes tři a půl hodiny a který tenhle velikán pojal jako jeden velký jam. Jednotliví muzikanti si tehdy dávali až desetiminutová sóla a byla to jízda od začátku do konce. Na tohle se jen tak nezapomíná. Vím moc dobře, že čtvrteční koncert(y) bych si užil možná stejně dobře, ale spíše jsem si vyzkoušel, jak zhruba se cítí sardinky v té maličké plechovce a řeknu vám... Nic moc! :( Osobně mě překvapivě mnohem více bavila domácí formace a to i přesto, že všech osm členů Monkey Business ke svým "předskokanům" tak obdivně vzhlíží. Jasně, bez nich by tenhle styl přišel o dost podstatný opěrný pilíř a to by byla škoda. Ovšem, co se zábavy, propracovanosti a inovace týče, pak to u mě jasně vyhrává právě parta kolem Romana Holého a moc rád navštívím jejich další koncert. Ale kde? Nevíte o nějakém vhodném místě? Z tohoto jsem odcházel prosolený skrz naskrz a ještě viděl omdlévat ty, k nimž se čerstvý vzduch už nedostal. :( Ještě, že se čas pro letní festivaly konečně přiblížil. Schválně se mrkněte na stránky kapely a vydejte se za nimi tam, kde to máte nejblíže. I přesto, že je nabídka těch zajímavých zahraničních jmen tak zoufale slabá, věřte, že s koncertem Monkey Business po vašich miláčcích ani nevzdychnete! Teď už jen, aby se předvedli na kvalitním sound systemu, kde to bude pumpovat, cinkat, klapat i ševelit... Užijte si je! 

foto: Tomáš Martínek, r2-d2@tomasmartinek.cz Dan Kafka dan@techno.cz MHD mhd@techno.cz