Global Connection

Konečně! Dlouho očekávaná chvíle, kdy běžně přehlížená krása secesního prostoru krystalizuje v mysterium nabitý kostel jednavacátého století, chvíle, kdy spleti lešenářských trubic v geometrickém vytržení zapomínají na funkci pódia a stávají se barevným oltářem v jehož čele halasně přednáší sama modla - ta mocná energiií překypující chvíle nastala. Konečně!

Tak. Střízlivý a racionálně uvažující návštěvník páteční Global Connection se v tuto chvíli zcela jistě zamyslí. Projev nesouhlasu, vztyčený prst a obvinění z žurnalistického patolízalství je blíže než kdykoliv předtím. Souhlasím. Snůška superlativů, evidentně páchnoucí kýčem je však trochu paradoxně, ale přesto nepochybně a poprávu na správném místě. Argument proč je snad všem zainteresovaným a dobře informovaným clubberům jasný. Prahu totiž po dlouhé a úmorné snaze agentury Wax navštívil patron elektronického hudebního minimalismu a legendami opředeného detroitského techna - Ritchie Hawtin. Svým vystoupením poctil závěr čtvrté série tanečních akcí GC v honosném Průmyslovém paláci na pražském výstavišti. Oporou mu bylo široké spektrum kvalitních a v našich končinách neméně známých hudebních projektů či DJs.

První kontakt se kvůli dlouhé a inspirativní diskuzi s přáteli v nedaleké kavárně odehrál až po desáté hodině večerní. Tradičně pečlivě připravené brány s překvapivě usměvavými "bachaři" nedemotivovali narozdíl od minulého dílu účast hned v prvních minutách vlastní přítomnosti, příchozivší lidé se díky prostornému foyeru oběšli bez tlačenic, naddimenzovaných polyakrylových kožešin nepozorovaně, diskobobíků se zlatými řetězi jakbysmet. Omezující hranice vstupu do 18 let věku byla dle kolektivního úsudku striktně dodržena, což zajisté vytyčilo jakousi blíže nespecifikovanou úroveň, no nicméně radikálně srazila počet potenciálních návštěvníků a zapříčinila tak pravděpodobně nejcitelnější újmu nadcházejícímu dění - naprostou absenci atmosféry.

Na třech audio-vizuálně kvalitně vybavených stageích (vyjma zřejmě improvizovaného chilloutu) duněly taneční rytmy toho nejlepšího, jež mohl závěr letošní jarní sezóny nabídnout. V levém křídle paláce se tak ve zmatku a nepřehlednosti posunutého line-upu představila česká i zahraniční hudební špička. Za zmínku z nepřeberného množství sortimentu zcela jistě stojí představení estonského projektu Rulers of the Deep jež díky originalitě presentované hudby přinutila k pohybu dolních končetin drtivou většinu přítomných. Překvapením, avšak nikoliv z jádra positivním se stala premiéra uznávaného počinu X Press 2 v jehož rámci exhibovala ve hře na šest gramců trojice odborníků Rocky, Diesel a nám známý Ashley Beedl. Techhouseový set s rázným brouzdáním ve vodách techna můžeme i přes mistrné stírání hranic obou stylů s klidným srdcem označit za průměrný.

Bod zlomu nastal kolem půl třetí. Panečku! Snad nejznámější pleš ve světě dance music se v bujarém a napjatém očekávání davu znenadání vyloupla z temnot přilehlé backstage k připravenému náčiní. Ritchie Hawtin po krátké úvodní pasáži a eliminaci dotíravých novinářů rozpoutal smršť několika mála tónů v přesně vypočítané pospolitě inteligentního - akademicky znějícího minimalu. Gramofony, EFX, 909 i final scratch budiž darem od boha svému svěřenci. V tuto chvíli pochopili i decentně otrávení lidé a jali se divokého a nezřízeného tance. Ranní angažmá trefně určeno slovenskému Rumenige (Toky live) vhodně dokreslilo a vděčně vysuplovalo kolísavost nálady a vratkavou nejistotu celého koloritu místa.

Vzpomeňme ještě na odborníka Iana Pooleyho, Kela z populárního Quadrantss a perfektní zážitky zprostředkované dvojicí Way Out West. Party doplnilo sofistikované představení klasického latinoamerického tance, go go, kterýmžto bez okolků náleží titul "halucinace roku", výkonný laser, projekční plochy a do počtu hojné plazmové obrazovky. Sociální zařízení bez komplikací a až na občasné obhroublé chování personálu technického parku i zodpovědná a veskrze komunikativní bezpečnostní služba.