REPORT
Bauchklang v Praze: Noc dlouhých krků
Pražská klubová noc Conference pořádně zahýbala taneční hudbou. Bauchklang se sice v Česku ukázali už potřetí, ale v sobotu v pražském Abatonu předvedli show, na níž se producenti elektronické hudby zřejmě nikdy nevzmůžou. To všechno doprovázeno atmosférou, na níž se zase nikdy nevzmůžou návštěvníci běžných tanečních parties.
Bauchklang ovládají beatbox. Bauchklang ovládají komunikaci s davem. Bauchklang jsou šoumeni. Bauchklang to prostě umí a kdo říká že ne, tomu tihle Rakušáci svou kulometnou salvou zpoza rtů zmrazí úsměv.
PR kampaň sobotní Conference se nesla ve velkém stylu. Jako jednu z mála akcí ji podpořil i zkostnatělý Český rozhlas 1, který koncert uvede v záznamu. Ovšem zřejmě jen vystoupení Bauchklang, takže breakbeaťáci slintající po druhém jménu večera – DJi Krafty Kutsovi – můžou zůstat v klidu. Ale i přesto, vlastně možná právě proto, nepřišlo do Abatonu dost lidí a návštěvnost se tak mohla směle porovnávat s nejúspěšnějšími díly Free Mondays v tomto klubu.
Při příchodu krátce před jedenáctou se u dveří klubu rýsovala fronta. Ovšem jen těch, jejichž jména byla uvedena na guestlistu či akreditační listině. Zajímavý paradox – byla vůbec Conference zisková?
Ve spodním patře abatonské vily bylo zřízeno jen odpočívadlo, to hlavní se dělo v prvním patře. Ghonzales ukončil svůj set krátce po čtvrt na dvanáct, sbalil si cédéčka a zatímco mizel z pódia, na stage nastupovala pětice Rakušanů s mikrofóny a lahvemi neperlivé bonaquay. Vůdčí postava kapely, vokalista Andreas Fraenzl bez zbytečných formalit přiložil mikrofon ke rtům a skladbou Rhythm of Time odpálil jeden z nejsympatičtějších koncertů letošní sezóny.
Breakbeat transformující se do drum'n'bassu, či opačným směrem k hip-hopu přerůstajícím z downtempa přes house až k syrově odbíjejícímu technu. Elektronických mašinek není třeba, k tanci a zábavě bohatě stačí pět nafouklých rakouských bránic. A když se usmívající publikum začalo přece jen divit, jak je možné v puse vytvořit zvuk scratchování či nekonečný tón didgeridoo, vyvolal Andreas z publika postupně tři odvážné beatboxery. Tomu prvnímu, odhadem žák druhého stupně základní školy, Andreas výchovně zabavil cigaretu.
Neubránil jsem se dojmu, jestli to není jen zinscenováno jako v českých televizních estrádách. Po krátkém rozehřívacím kole totiž každý jeden z "nalezených" beatboxerů předvedl skvělý jammatch s celou rakouskou kapelou. To už se schylovalo k závěru vystoupení, kdy se Bauchklang odvázali a odbroukali zběsilou taneční show. Andreas v tuto chvíli, kdy kotel pod ním jen čas od času zvlažovaly sliny kapající z mikrofonů, ironicky poznamenal k zřejmě nudícím se lidem na balkónku: "Expensive places."
Po mixovaném přídavku, kdy spojili několik skladeb na drum'n'bassovém podkladu a v němž zazněla i chlapcem vedle mě tolik vyvolávána skladba Roxanne, se přišli ještě jednou rozloučit a byl konec.
Krafty Kuts byl sice v prestižní anketě Breakspoll zvolen třikrát po sobě nejlepším breakbeatovým DJem, jenže v tuto chvíli neměl co nabídnout. Z reprobeden se najednou nevalila žádná energie, ale jen jakýsi šum, který vás polechtal na ušním bubínku a zase zmizel. Ani bootlegy Flatbeat Mr. Oiza či Galvanize Chemical Brothers nezapůsobily. Bylo načase opustit Abaton, aby té kritiky na reprodukovanou hudbu nebylo příliš.
Bauchklang ukázali jinou cestu, kterou se sice hudba nevydá, ale jako občasné místo k zamyšlení stačí. Samozřejmě že elektronika bude pořád hybatelem současného hudebního průmyslu, ale je dobré vědět (a především slyšet), že existuje i něco silnějšího a svým vyzněním i přátelštějšího.
