Report z Bliss v klubu Radost FX od Myclicka

Třetí Bliss, párty, která se stará o naše blaho...

Párty Bliss je mi sympatická od samého počátku, přesněji řečeno od března letošního roku. Jak volbou rezidentů (tedy noci DJů Moskita a Brauna), tak místem konání s vypiplaným sound systémem (tedy klubem Radost FX), tak i šťastnou rukou při výběru zahraničních hvězd. Zatímco deep houseovou dvojici The Littlemen jsem si nechal proklouznout doslova mezi prsty, Petera Krudera bych po jeho výkonu nejraději odnesl do Vídně na rukou. Do třetice všeho dobrého jsem se měl setkat tváří v tvář s tím slavným Ericem D. Clarkem, tedy jednou třetinou projektu Whirlpool Productions. Uznáte sami, že i přesto, že už tu pán, který tolik rád chodí z klubu do klubu, hrál, takovéto pozvání se neodmítá. Navíc něžné pohlaví mělo celou hodinku vstup zdarma zajištěn, takže bylo jasné, že samotáři si tu na své rozhodně nepřijdou. A přesto - přišli... Tři minuty po jedenácté hodině jsem se mohl snadno procvičit v matematice. Bohatě mi k tomu postačilo deset prstů na rukou a pár jsem si ještě s dovolením vypůjčil ze svých dolních končetin, abych se dobral kýženého výsledku. Žalostný, avšak nikterak překvapivý stav v místě, kde to ožívá již tradičně mnohem mnohem později. S klidným svědomím, energií ukrytou ve stříbrné plechovce a ohnivou vodou jsem se pohodlně usadil a naslouchal, co nového si pro nás DJ Braun zakoupil a nastahoval.

"Smím prosit? Ne, teď mám zrovna obrovskou žízeň!"

Soudě alespoň podle starodávnějšího zvuku, vypadalo to spíše tak, že Petr doma otíral prach a pečlivě vybíral ze zaprášených klenotů, než aby se tu povinně chlubil novinkami. Při Schwanitz od Tiefschwarz, pokladu, který ještě stále nevlastním, už jsem to jednoduše nevydržel a své počítačem rozlámané tělo zkrátka musel protáhnout. Slyšet tuhle lahůdku na dokonale vyváženém aparátu, obklopen (podobně jako ráno) mlžným oparem s barevnými odlesky zrcátek světelného parku, věděl jsem naprosto přesně, že jsem udělal dobře a jsem v ten správný čas na správném místě. Proč však stále sám? Nu, alespoň tu nemusím do nikoho strkat a nikdo nestrká do mě. Jak milé. :) V půl dvanácté dochází ke střídání stráží a Petra střídá... Petr II. - Moskito! Také on nabídl převážně deep houseový set, lehce šmrncnutý cvrlikáním electro rejstříků. Již po pár minutách vzdal hold svému kolegovi, s nímž si před chvilkou vyměnil sluchátkového jacka a sice, když do své spanilé jízdy zařadil právě Braunovu verzi skladby I´ll Kick Your Ass, jež před časem vyšla na značce La Pascos dvojce WeKi. Dále se v setu objevila třeba výtečná One Man od Bretta Johnsona či slavná The Chase od Giorgio Morodera, tentokrát ovšem v aktuálnější verzi od 2020 Soundsystem. Navíc mě pan DJ utvrdil v tom, že čas nakupování právě nastal a že dvanáctipalec Kemikals se seznamem podpůrných prostředků, který má na svědomí Adrian Bahil, si opravdu budu muset pořídit. Tahle věc donutí i chromého, aby se alespoň na chvilku zbavil berlí a zavzpomínal, jaké to bylo tenkrát, když mohl chodit po svých... Doslova a do písmene omamující záležitost! V tuhle chvíli už nás na parketu bylo patnáct, možná dvacet. Opět si nešlo nevšimnout onoho nešvaru, který momentálně Radost FX trápí. Zatímco parket zeje prázdnotou, u baru to žije a máte problém se vůbec ke králi sklenic a lahví protlačit. To se opravdu tenhle vyhlášený klub stává pouze rájem pro ty, co trpí žízní? Nezmenší se v brzké době snad pro nezájem návštěvníků parket a nevznikne tu bar třetí, aby i ona tancující hrstka měla své tekutiny tak nějak po ruce?

Erotic City, Joe Le Taxi, Behind The Wheel a další překopané tracky...

Dvacet minut po půlnoci prošel muž tmavé pleti v kožené bundě s ladící pokrývkou hlavy bez problémů prořídlým parketem, následován "nosičem" Braunem, aby si obhlédl své budoucí pracoviště a odložil si zde pár drobností. Oproti informaci v line-upech na sebe nechal čekat o půl hodinky déle a pana Komárka vystřídal přesně v jednu. Že bude na programu dne (respektive noci) zábavný a rozpustilý set, dokázal Eric D. Clark pár minut poté, co se postavil za gramofony. Snad za to mohla právě Erotic City od Prince, že to málo na parketu náhle ožilo z nečekaného přílivu vokálů. Jednalo se, jak už se dalo předpokládat, o bootleg nikoli originál a bootlegy ty Eric miloval! Joe Le Taxi od Vanessy Paradis jsem u nás v téhle úpravě ještě u nikoho nezaregistroval a tahle věc zněla tak trochu jako špatný vtip. :) Nešlo pouze o vykradené acappella vokály francouzské princezničky přešité do nového kabátku, tohle znělo tak správně naivně. Jako by se jednalo jen o další ukradený pásek, který měl zůstat navěky v trezoru, ještě předtím, než svůj hlas stihla Vanessa pod dohledem nějakého odborníka na hlasovou výchovu vypilovat. Vskutku hodně zábavný moment noci! Nebyla to však samozřejmě noc pouze bootlegová. Slavný muž, který už vůbec nevypadal unaveně tak jako na počátku a vlnil se do rytmu ze strany na stranu s nezbytnými grimasami, sázel teď do svého setu jeden "hit" za druhým. Tak jsme se dočkali třeba výtečného remixu Behind The Wheel pro Depeche Mode či Give Me Love od Coburn upravenou Lützenkirchenem, aktuální Rej od Âme, jež se teď objevila i na mainstreamové značce Defected.

DJ Is Not a Jukebox aneb "Kámoška má narozeniny, tak jí zahraj!" 

Také Eric vzpomínal... Například s Don´t Laugh od Joshe Winka, přičemž že si neodpustí hitovku, kterou byl podložen také reklamní spot na tuto párty, bylo určitě každému jasné už při příchodu do klubu. From: Disco To: Disco tu zavibrovala membránami reproduktorů celkem třikrát a pokaždé v jiném remixu. Bohužel bez valného úspěchu, až mi bylo toho sympaťáka už od pohledu tak nějak líto... Obzvlášť, když ji zařadil do své hry právě proto, aby se na parket konečně seběhlo veškeré osazenstvo klubu. Zázraky na počkání však dělat neuměl. Ke všemu měl smůlu i na skutečně nevídané množství radílků a chytráků, zejména v ženských šatech. Dámy zřejmě měly potřebu vysvětlit hvězdě večera, že pokud by zařadil do setu právě jejich vytoužený hit, odměnily by ho svými kreacemi. Nestalo se tak a všechny do jedné odcházely zklamány. Zřetelným kroucením hlavy dával totiž Eric najevo, že kašpárka tu z něho rozhodně dělat nikdo nebude! Kdyby si milé dámy přečetly před návštěvou klubu rozhovor, pochopily by, proč se tak zbytečně na pódium vydávaly... Svůj americký původ nezapřel v závěrečných čtyřiceti minutách, když si střihl hloubavé pásmo v Detroitu vyrobených, či Detroitem ovlivněných skladeb. Placid Corporation od belgického projektu Compuphonic tak byla pro mě sladkou odměnou tohoto večírku. Dočkali jsme se také decentní porce efektování na Pioneeru šestistovce a ačkoliv zlé jazyky tvrdily, že Eric míchat neuměl a neumí, každému v sále tu hravě dokázal, že svůj skluz s rovnáním rychlostí už doopravdy dohnal.

Čtyřka a pětka téměř povinnost!

Braun mistra vystřídal kolem čtvrté a tentokrát už sáhl po novějších, electrem vonících, peckách, přičemž párty tak získala nové grády. Únava už mě však kolem půl páté opravdu silně zmáhala a tak jsem za táhlého "Oh Yeah" od Dietera Meiera, z nové verze stejnojmenného singlu švýcarských Yello, Bělehradskou 120 opustil a zamířil k domovu. K mé velké radosti se v klubu Radost FX bude nyní párty Bliss konat každý měsíc a další zvučná jména zamíří k nám. Uznejte sami: Swayzak i manchesterská legenda Happy Mondays to není zrovna málo! A copak asi dostaneme na Vánoce? Osobně budu dělat maximum pro to, abych se pokračování noci mohl zúčastnit, vedle Plastique se totiž pro mě stává tahle párty obrovskou inspirační studnicí. Jsou na tom však podobně i ti ostatní? Mohlo za zářijové fiasko páteční volno u většiny Pražanů a to úžasné babí léto mimo prostory klubu? Těžko říci... To až tento měsíc ukáže, kde je pravda, případně zakopaný pes. Podzimní plískanice pomalu klepou na dveře a zase nás v té Praze bude zůstávat o něco více. Tedy doufejme! Příště bych snad už jen poprosil o jinou video projekci, ta s pastelovými barvami a blikajícím nápisem Pop se stane pro častějšího návštěvníka tohoto pražského klubu přeci jen brzy okoukanou...