Report z Mácháče od Romana

Letošní Mácháč byl tak trochu festivalem paradoxů. Většina z nich ale přispěla k většímu luxusu přítomných návštěvníků. Loni, ještě pod hlavičkou United Music, přišli lidi hlavně na Paul van Dyka, který byl defacto jedinou hvězdou celého festivalu. Jemu se samozřejmě přizpůsobil i line-up. Už ale ne tolik organizace celého festivalu. Letos, pod hlavičkou Pink Dot, bylo hvězd o něco více, ale lidí paradoxně méně. Organizace tudíž nevázla a všichni měli dostatek místa. Že by letošní léto bylo pro českého clubbera tolik vysilující? Že by zafungoval strašák v podobě nepříznivé předpovědi počasí? Že by nikdo nebyl víc, než Paul van Dyk? Těžko říct, v každém ohledu je asi část pravdy. Počasí vážně neslibovalo pohodovou party na pláži a Paul van dyk loni přilákal i takové lidi, kteří letošnímu line-upu jen těžko mohli přijít na chuť. Přestože byly předprodeje slabší a návštěvnost jakbysmet, všechny hlavní hvězdy dorazily, a snad kromě DJe Peeta line-up nedoznal žádných změn. Byť se tohle zdá jako samozřejmost, ve světle ostatních letošních tanečních festivalů je tohle vysoký nadstandard.

Kdo se rozhodl s příchodem na pláž Klůček otálet, čekala ho menší stezka odvahy. Od nádraží do místa konání je to ještě pěkných pár set metrů a kdyby nebylo asfaltové cesty, nejspíš bych někde zapadl mezi kořeny. Hudbu naštěstí obstarávaly kvalitní soundsystémy, takže byla slyšet v širokém okolí a dle ní se už orientovat dalo. Když už jsme u toho zvuku, hlavní stage a Red Zone byly po celou noc prvotřídní. Zvuk opravdu silný a čistý. Od Boye George se mi zdálo, že zvuk ještě o něco posílil, přesto nebyl zkreslený. Horší už to bylo s Duplex stanem a menší stage Red Bullu. Duplex byl po celou noc silně přebasovaný a Red Bull mi přišel celkem v normě jen do té doby, než se na něm představili naši drum´n´bassový DJs. Babe LN jsem prošvihl, ale Katcha to měla se zvukem hodně špatné. A i když se mi její hraní vždy líbí, tak jsem ho musel oželet.

Co by byl ale kvalitní zvuk bez kvalitních DJs. Těch se sešla letošní rok celá řada a oproti loňsku si bylo z čeho vybírat po celou noc. Kdo si chtěl dopřát prvotřídní breakbeat, zašel jistě do Red Zone stanu, kde oproti loňsku žádné fronty nebyly. Koho zajímala elektronická hudba od electra přes house až po jungle, jeho místo bylo na Red Bull stagei. Kdo raději trochu easy music pro pořádnou pařbu, tomu jistě přišla vhod stage pražského klubu Duplex. Nejvíce byl v obležení samozřejmě prostor před hlavní stageí, kde se to různými styly také jen hemžilo. Tak třeba hned zvečera to byli rezidenti čím dál slavnější klubovky Plastique v pražské Radosti, tedy pánové Tvyks s Vectifem. O ty jsem bohužel přišel. Jistě ale hráli docela jinačí styl, než po nich následující Angelo Mike nebo Martin Gredner. Toho už jsem si z větší části ujít nenechal. Už to byla docela dlouhá doba, co jsem Martina slyšel hrát a tak mě zajímalo, čím baví lidi v letošním roce. Samozřejmě to jsou progresivně laděné skladby plné melodií a nálad a také jeho schopnost komunikace s lidmi. Martin je v obojím borec a tak nebyla o zábavu nouze. K ránu tvrdila atmosféru Lucca a premiérově na část svého setu vystoupila společně s Michalem Pavlíčkem a jeho skvělou kytarou. Netradiční spojení mladé a staré generace a rozdílných hudebních pohledů dopadlo překvapivě dobře.

Na čí výkon se asi čekalo s největším napětím, byl set Boy George. Tenhle extravagantní zpěvák, DJ, producent a remixér byl pro české publikum poměrně velkou neznámou a spíše o něm kolovaly zprávy jako o ne příliš zajímavém umělci. Ne, že by mě jeho hudba tolik bavila, ale rozhodně mě překvapil. Jeho set provázelo nefalšované disco, ovšem v dobrém slova smyslu. Samozřejmě na svých gramcích roztáčel nejčastěji houseové placky a hitovky. K pobavení je ovšem tahle muzika přímo jak stvořená. I když jde Boy George hudebně stále mimo mě, má u mě uznání. Svojí účastí na Mácháči utvrdil všechny lidi v tom, že mixovat umí, že také umí rozjet atmosféru a že to není jen podivín, co tráví více času líčením než DJováním.

Na celé čáře to u mě vyhrál Junkie XL. Těžko říct, co je jeho největší předností. Hudba? Komunikace s lidmi? Charisma? Od každého nejspíš něco. Samozřejmě lidi bavil pouze svojí produkcí a ta se od dob jeho prvních dvou alb razantně změnila. Po ostrých breacích a big-beatu nejsou ani památky. Na jeho posledních dvou albech naleznete převážně progressive trance a house a to také bylo ke slyšení na Mácháči. Nedivím se, že Pink Dot šáhla právě po něm. Už když jako JPA pořádala v roce 2004 Creamfields, nakonec právě Tom Holkenborg bylo posléze nejvíce skloňované jméno. Také nyní dokázal, že co se týče show pro diváky, je právě on tou nejlepší možnou volbou. Po celou dobu 90ti minut nepřestal svůj set oživovat svými eskapádami a komunikací s diváky. Tančil za pultem i před ním, hrál si s emocemi lidí a do toho všeho pouštěl své kvalitní desky. Obzvlášť ke konci vytvořil naprosto jedinečnou atmosféru pomocí Matrixovské skladby Red Pill, Blue Pill. Ovšem celý jeho set byl prošpikovaný vynikajícími nájezdy, skvělou atmosférou a "herectvím" á la Junkie XL.

V Red Zone, mimo české breakbeatové špičky v čele s DJi Bradou a Josefem Sedloněm, zahrály další dva hvězdné projekty. Lloyd Seymour jako Skool Of Thought a dvojice Crowe a Byrne jako Splitloop. Trochu jsem se divil, že stan nepraská ve švech jako na ostatních festivalech, ale je fakt, že na Mácháči byl tento červeno-bílý stan více do počtu, než třeba na Cosmic Tripu nebo Svojšicích. Bez problému jste se tedy do tohoto stanu dostali (tentokrát už bez otravných pásek, ovšem stále se všemi, stokrát opakovanými výhodami) a možná i vychutnali bezvadné breakové sety. Obzvláště ten od Skool Of Thought byl na jedničku. Chime od Orbital v breakovém kabátku, byť je to poměrně ohraná deska, stále skvěle funguje. Tu a tam jste breaky mohli zaslechnout i na stagei Red Bullu, kde se ještě před drum´n´bassovým ránem představili například Machine Funck nebo N.Dee. Ovšem více než nalomeně se tu hrálo do electra a do houseu. V případě dua Nailer + Abu spíše to electro, v případě N.Dee spíše ten house.

Vůbec jsem nezmínil nejmenší a pátou v pořadí, stage Tic Tac. Tam po celou noc hrál hip –hop v podání Dynamics DJs crew a bylo to naprosto zbytečné. Bez stolního fotbálku by tam nejspíš nebyli ani ti 4 návštěvníci. Tenhle prostor šel využít určitě jinak. Jinak byl prostor na Mácháči využit slušně. Bary bez zbytečných front, jídla dostatek a v pestrém složení. I přes absenci většího poštu košů nebylo po zemi, ani k ránu, větší množství odpadků, než by se dalo unést. Trochu mě zklamala světla. Na hlavní stagei mohli být klidně vypnuté, protože videoprojekce je skvěle zastoupila.

Mácháč se povedl. Hudby i atmosféry bylo dostatek a menší počet návštěvníků bude dělat vrásky nejspíše jen pořadatelům. Co za to může, je mi záhadou. Trochu pozdější promo, než bývá zvykem, bylo vykompenzováno o to silnější kampaní. DJská sestava slibovala pořádný mejdan, takže jediné co možná nenalákalo tolik lidí jako loni, byla poměrně drahá vstupenka (předprodej kolem 500 u vstupu 650) a velká neznámá v případě Boy George. Pro příště už budou ale všichni vědět, že je s ním docela sranda.

+ nabídka barů a občerstvení za rozumné ceny
+ videoprojekce na hlavní stagei
+ dostatek prostoru pro každého
+ Red Zone
- zvuk v Duplex stanu a na Red Bull stagei
- světla na hlavní stagei
- Tic Tac stage
- hodně opilců už před půlnocí