Report z Vibrations v Brně od Romana

Cesta z Prahy do Brna ve vlaku překvapivě rychle utekla. A bylo to dobře. Namísto těšení se na nadcházející večer a noc se mi ale při pohledu z okénka naskýtal velmi smutný pohled na zatopené pole, lesy, baráky a celé vesnice. Ano, příroda si letos zase vybrala svojí daň. Je mi naprosto jasné, že postiženým do smíchu nebylo a ještě dlouho nebude a nějakou Vibrations by na místě vyměnili za suchou matraci ke spaní. Takže pro ty všechny, kterým velká voda zkazila plány na víkend věnuji následující report z páteční brněnské haly Rondo. Těší mě, že mohu psát o bezchybné akci, na které by šrámy našel snad jen nenapravitelný hnidopich.

Nuda v Brně? Nesmysl!

Kdyby se tento povedený český film dostal do kin až v těchto dnech, měl by se svým názvem docela smůlu. Nuda se v pátek Brnu a okolí vyhla velkým obloukem a namísto ní do druhého největšího českého města dorazila nadčasová party, kterou tohle město zažilo možná poprvé. Samo sebou v tom mají prsty hlavně finance Vodafoneu, ale i ten by byl krátký bez zavedených agentur Next Level/Barometr. Vibrations slibovaly pět tisíc natěšených clubberů, nezapomenutelný hudební zážitek, bezchybnou organizaci, dostatek doprovodných akcí a hlavně mejdan sezony. Všechno se podařilo splnit do posledního detailu. Snad jen lidí přišlo méně než pět tisíc, tak možná něco málo přes čtyři. A o tom mejdanu sezony ať si každý udělá názor sám. Pro mě osobně byla Vibrations velmi silným hudebním a vjemovým zážitkem.

Hudební produkce začínala úderem osmé hodiny nastoupivším Bélou En. Bohužel vlaku neporučím a menší zpoždění plus obrovský hlad zapříčinily můj pozdější příchod. To už za gramofony stál Orbith a před ním tančil tisícihlavý dav. Orbithovo hraní mě příjemně překvapilo. Energický a pozitivně laděný progressive electro sound nutil k pohybu a nově přicházející návštěvníci mu podléhali pomalu ještě u turniketů. Už dávno Orbith upustil od desek hraničících s totální šíleností a bizarní electroclash křížený punkem vyměnil za melodické groovy placky, které nezřídka kdy fušovaly také do dalších hudebních stylů. Gabriel & Dresden v jeho setu budiž toho zdárným příkladem.

Nejdřív UK Garážový Béla, potom progresivně electro laděný Orbith, co bude dál? No krátce po desáté večer to bylo pro změnu opět electro. V podání Kosheen DJs to ovšem bylo velmi syrové electro pomalejšího charakteru, které tu a tam zabrousilo do electrohouseu. Celkem pomalý set asi nevoněl tolika lidem, jak by Kosheen DJs možná čekali a nespokojeným hlasům dávám za pravdu. Chtělo to něco odvázanějšího. Ale pro ty, co šetřili síly na půl noc, mezi něž jsem se já počítal, to byl velmi kvalitní hudební zážitek. Na loňském Summeru jsem je tak nějak přehlížel a ani mě k jejich poslechu nepřilákala zpěvačka Sian Evans, která jejich nadupaný koncert doplňovala svým zpěvem. Na Vibrations už přijeli bez ní, což byla docela škoda, ale na oplátku servírovali sice spíše poslechový, ale za to dokonalý set složený z vydařených electro desek. Zaznělo i pár vyložených hitovek (Tiga, Gorillaz), ale ať už jste dané skladby znali anebo pro vás byly velkou neznámou, tak jejich vystoupení mělo hlavu a patu a já si ho neskutečně užíval. Pravda, ze sedadla na tribuně, ale to vůbec nevadilo, však na paření bude ještě dost času.

Vrchol večera? Dva vrcholy večera? Nebo kolik vlastně?

Čím více se blížila hodina, kdy na nedalekém hradu Špilberk začínala obcházet bílá paní, tím více byli lidé natěšení na první z vrcholů celé akce. Ex-člen Underworld, Darren Emerson, sliboval pořádně odvázanou jízdu a také tomu patřičně dostál. Přidával pod kotel rychlé progresive houseové pecky ne příliš hitového charakteru, které ovšem neměly problém dostat lidi do varu. Přemýšlel jsem, zda do svého setu zakomponuje také nějaký slavný flák od Underworld, jestli rovnou Born Slippy anebo něco méně profláknutého ( i když co by to mělo být, to po mně vědět nechtějte, všechny jejich pecky jsou známé až běda), až nakonec zahrál jak slavný Trainspottingovský song, tak také megahit Cowgirl. Právě tyto dvě skladby také dostaly bouřící dav do největšího varu. No dalo se to čekat a možná také proto zazněly.

Mnozí ale přišli kvůli někomu úplně jinému a to ho pak zákonitě monotónnější tracky v podání Darrena příliš rozvibrovat nemohly. Mnoho návštěvníků Ronda si na své přišlo až s příchodem dvou ze tří protagonistů projektu Above & Beyond. Dorazivší Jonathan Grant a Tony McGuiness rozjeli nefalšovanou trancovou show hned od začátku. Pro jejich oddané fanoušky byla co deska, to srdcová záležitost a není tedy divu, že na každou novou skladbu bouřlivě reagovali. Samozřejmě nechyběly hity z jejich debutové desky Tri-State a dále pak řada známých a časem prověřených pecek včetně nové verze skladby Universal Nation od Push. I když nepatřím mezi ortodoxní vyznavače tohoto stylu už pěknou řadu let, tak hraní Above & Beyond mě příjemně překvapilo a bavilo. Hlavně ve své druhé polovině. To se k nim za mixážní pult přidal i Darren Beale z Kosheen a všichni tři si to neskutečně užívali. Lidé v hale samozřejmě také. Bylo fajn zjištěním, že zmíněné duo necpe přeslazené vokály za každou cenu kam se zamane a i ultra melancholických pasáží bylo tak akorát. Prostě trance stojící o třídu výš, než jsem zažil v poslední době na jiných velkých parties.

Komu ani tyto dva hudebně rozdílné vrcholy nestačily, možnost vychutnat si to své měl s blížícím se ránem se sympatickým Davem Angelem. Ten začal příjemným funky techno setem, do kterého nečekaně zařadil i desky typu Aftermath (Pryda). Lidí ubylo, ale těm co zůstali, se ani po čtvrté ranní nechtělo opustit parket. A vůbec se jim nedivím. Já ale bohužel neměl jinou možnost. Vlak odjížděl z brněnského hlavního nádraží přesně a mě nezbývalo, než na něj vyrazit včas. Celkově velmi hudebně pestrý večer nakonec podtrhl svým hodinovým setem Josef Sedloň.

Cirkus bude

Vibrations zdaleka nebyla pouze o hudbě. Nejhlavnější mimo hudební atrakcí byly bezesporu performance mezi jednotlivými zahraničními účinkujícími. První patřila šedě oděným tanečníkům-akrobatům, druhá patřila čistě akrobatům na trampolínách, kteří vyráželi všem dech. Třetí pak ještě šílenějším kreacím ve vzduchu, kdy oba akrobati viseli pouze na kusu hedvábné látky a nakonec jeden perkusní koncert. Tyhle prostoje neměly chybu. Jednotliví účinkující měli dostatek času se připravit a my ostatní nemuseli trávit čas zíráním na DJe zapojujícího kabely. Nakonec jsme tedy stejně zírali, ale na mnohem vypečenější kousky.

Dalšími atrakcemi bylo levné hair studio, kde vám s vaším účesem provedli co jen vás napadlo. Nebo pokud jste dali na výzvy pořadatelů před akcí a přinesli si do haly nějaké nevýrazné tričko bez potisku, hned jste si mohli nechat udělat rozhodně výraznější tričko s potiskem – logem Vibrations. Profesionální fota, které se hned objevily na webu této akce beru už skoro jako samozřejmost. Naopak čerstvé ovoce v průběhu celé noci beru jako skutečný luxus. Videoprojekce, světla, tohle všechno nemělo chybu a když k tomu připočítám ohňové vodotrysky, stovky padajících balónků při rozjedu Above & Beyond anebo bezchybnou organizaci při vstupu i v průběhu celé akce či šikovně rozmístěné odpadkové koše… bylo by fajn uvěřit, že podobný standard bude teď na čím dál více akcích.

Nejspíš jsem ještě na nějaké vychytávky zapomněl. Možná i na nějaké nevychytávky. Nakonec je to jedno. Party Vibrations neměla chybu. Vodafone společně s agenturou Next Level/Barometr udělali pořádný kus práce, nás to nestálo vlastně nic, takže téměř ideální stav. Asi by nebylo fajn, kdyby se podobných akcí konalo měsíčně hned několik, ale taková jedna za čas rozhodně neuškodí. Vlastně počkejte, dvě! Přeci se všichni sejdeme za 14 dní v Praze, ne? Ten line-up tam… no už teď mám husí kůži.

Stručně:
+ hudba, světla, projekce
+ organizace, servis, ceny na barech
+ daleko méně selfpromotion, než se čekalo
+ lidé, atmosféra

- nic mě nenapadá, poraďte.

foto: dan@techno.cz