Koncert Stereo MCs oÄŤima Romana a Myclicka

Páteční večer v Praze byl zahalen do mrazivého oparu, do kterého vystrčit byť jen malou část neoblečeného místa na těle, by byl krutě potrestaný hřích. Sám jsem zvyklý, že před akcí vystoupím z hromadné dopravy o jednu dvě zastávky dříve a cestou nasávám atmosféru a pozoruji proudící lidi kolem, kteří všichni směřují na jedno a to samé místo. V pátek jsem bohužel musel od tohoto činu razantně ustoupit a tramvají jsem se dovezl téměř až před vchod malé sportovní haly. Co mi bylo záhadou, v tramvaji jsem jel téměř sám a na Výstavišti jsem vystupoval jediný. Co to? Blížila se teprve devátá hodina a ztichlá sportovní hala se teprve připravovala na vystoupení české předkapely Nana Zorin. Čím víc jsem se blížil hlavnímu vchodu haly, tím víc jsem potkával lidí, ale upřímně, už jsem se obával, že něco nebude v pořádku. Vstup do hudebního chrámu pro tento večer také nedělal žádný problém a po pár minutách strávených zahříváním se mezi tlustými bundami ostatních návštěvníků, jsme se všichni dostali až před ochranku, která ale byla naprosto v pohodě a plynule pouštěla návštěvníky dál, aniž by je samozřejmě připravila o důkladnou kontrolu.

I když pořadatelé (Abaton Production, D Smack U Promotion a Interkoncerts) otevřeli brány sportovní haly o hodinu dříve, než začala hudební produkce (tedy v osm večer), ani ve snu by mě nenapadlo, že toho většina lidí poslušně využije. První šok večera mě tedy čekal hned na začátku. Z větší poloviny zaplněná hala už vítala na pódium přicházející členy partičky Nana Zorin a skvělá zábava tak mohla začít. Ještě si za pětku nechat věci v šatně, která i když byla na místě jediná, tak díky svému umístění nikomu nevadilo chvíli si ve frontě před ní počkat, protože zvuk od Nany Zorin jsem doléhal v plné síle a kráse. Ale přeci jen kotel je kotel a tak hurá do víru dění, hurá na Nanu Zorin.

NANA ZORIN – ČEŠTÍ STEREO MCS

Živě jsem slyšel vystoupení této skvělé hudební kapely již potřetí, ale i od toho posledního zážitku z loňských Creamfields už uplynul skoro rok a půl a já zapomněl, jak to umí členové Nany Zorin na pódiu skvěle rozbalit a i jako předkapela výborně zabavit publikum před sebou, protože to se na koncertech slavných hvězd častokrát nestává. V Česku za posledních několik let vzniklo a zaniklo mnoho tanečních a klubových kapel a projektů, ale jen u několika z nich se podařilo přežít všechny úskalí, které taneční scéna v Česku hudebníkům přináší, od nedostatku financí počínaje a přesycením trhu konče. Nana Zorin všemi těmito úskalími zdárně proplouvá a může se těšit stále větší a větší oblibě mezi lidmi. Možná je to i tím, že její členové jsou zdatnými instrumentalisty působícími i v jiných kapelách a hlavně, muzika je baví. Jasné to bylo už při pohledu na tuhle živou pětku ve složení bicí, klávesy, kytara, baskytara a zpěv.

Žánrově a hlavně jednotně zařadit hudbu Nany Zorin je pro mě poměrně nemožné, ale označit je za české Stereo MCs mi přijde více než vhodné. Stejně tak jako Steráči, také Nana Zorin kombinuje ve svých skladbách rovný či zlomený rytmus, hip-hop nebo reggae a nebrání se ani vyloženě klubové muzice. V případném rozhovoru s nimi by se mi určitě dostalo odpovědi, že nejde ani tak o nějaké stylové mantinely, jako spíše o chytlavou melodii a celkové charisma skladeb. A proto byl také koncert Nany Zorin tak pestrý a tolik oceněný potleskem od lidí. Skvělý zpěvák Ego.l.din to rozbalil nejen svou bránicí a ústy, ale také svýma rukama na africké perkuse "djembe" při posledních dvou skladbách. Bohužel na začátku jejich koncertu jsem měl pocit, že zvukař malinko nestíhal a vokály trochu naddimenzoval, ale po dvou třech skladbách se dalo vše do pořádku a já jsem si mohl v pohodě užít třeba poslední singl Murder Song, který se asi povedl ze všeho nejvíc.

RÁJ SE STEREO MCS

Z těch tří letošních vystoupení Stereo MCs v Česku, které jsem zmínil na začátku, byly pouze dvě v té koncertní podobě a to v srpnu na Love Planet a teď v pátek na Live in Prague. V únoru v Roxy odehráli členové Steráčů pouze DJský set. Já měl možnost slyšet pouze toto poslední vystoupení a vůbec to bylo moje první živé setkání se Stereo MCs v životě. Dost příjemné setkání. Tento rok se s koncerty legendárních kapel v Česku roztrhl obrovský pytel. The Prodigy, Underworld, The Young Gods, Zion Train a určitě i další (z nichž některé k nám ještě do konce roku přijedou). Neslyšel jsem bohužel všechno, ale z toho, co jsem na vlastní kůži zažil můžu říct, že na Stereo MCs mi přišla ještě o třídu lepší atmosféra, než byla například na koncertu Underworld letos v červenci. A kdybych se teď návštěvníků pátečního koncertu zeptal, které tři věci by si vzali do ráje, čekal bych podobné odpovědi. Mimochodem, "Ráj" se jmenuje také poslední, již pátá, deska Stereo MCs.

Samotný koncert začal téměř na sekundu přesně s úderem jedenácté hodiny večer, tedy asi 45 minut po skončení koncertu Nany Zorin. Za tu dobu se to na pódiu jen hemžilo. Technici a pomocníci tam připravovali "ráj" pro Stereo MCs a my ostatní tak měli čas se pořádně občerstvit na barech anebo pošetřit nohy po koncertu Nany Zorin, který byl také docela náročný (což bylo jenom dobře). Jestli do té doby bylo v prostorné hale ještě nějaké volné místečko, za těch 45 minut se spolehlivě zaplnilo a čím víc se blížila ta osudná chvíle, tím víc dav hřměl a pískotem a jekotem si chtěl vynutit začátek koncertu o pár minut dříve. Ale ono to docela uteklo a nakonec jsme se všichni dočkali. Na pódium vběhli dva holohlaví pánové obsluhující klávesy a různé mašinky, dvě vokalistky včetně charismatické Cath Coffey, no a hlavně nejdůležitější člen, Rob Birch alias Rob B, který i ve svém věku dokázal na pódiu během večera naběhat stovky až tisíce metrů a vyskákat minimálně pětiset poschoďový dům.

Dvacetiletá hudební kariéra, pět řadových alb, no to by v tom byl čert, aby se za tu dobu neurodilo několik velkých megahitů a jelikož Stereo MCs umí, tak jich nasbírali na dvě desítky a díky jejich zbrusu novému albu jich bude zas o něco víc. Věřím tomu, protože jsem ty nové skladby slyšel v živém provedení a ty lidi před pódiem byli naprosto úžasní. Skvěle reagovali i na dosud nevydané skladby z nového alba, potleskem odměnili Roba za jakýkoliv sólo zpěv a improvizaci mezi samotnými skladbami, skákali, zpívali, tančili a radovali se. Doufám že to nikoho neurazí, ale byl to prostě fičák (ale pokud ano, tak jednoduše mazec). Kromě titulní skladby Paradise zazněly z nového alba i další skladby (Set It Off, First Love, Feel You a další) a lidi se tvářili, jakoby je znali odjakživa. Samozřejmě největší úspěch ale sklidily nejúspěšnější pecky z minulých alb, především z Connected a Deep Down & Dirty, ale pár skladeb zaznělo i z alba Supernatural a pokud se nepletu, tak i z desky 33-45-78, ale za to mě prosím nekamenujte, kdyby to nebyla pravda. Takže krom stejnojmenných skladeb zazněly jmenovitě také Step It Up, Ground Level, Creation, We Belong In This World Together, Sofisticated, Elevate My Mind a mnoho dalších.

Hlavní část koncertu trvala přibližně hodinku a po ní přišly na řadu přídavky. Před první dvojicí přídavků nás nechali Stereo MCs poměrně dlouho čekat, ale sami viděli, že to nemá smysl a tak před druhými dvěma přídavky už ten tleskací proces poněkud zrychlili. Čtyři skladby jako přídavek se už zdály být docela dost a tak se světla po té čtvrté, zdánlivě poslední skladbě, rozsvítila. Lidi se začali pomalu rozcházet, když v tom, aniž by se ještě nějak výrazně tleskalo a pískalo, světla opět zhasla a ještě jedna, pátá a definitivně poslední, skladba přeci jen od Steráčů zazněla. To byl panečku úprk lidí zpátky před pódium. Těžko říct, jestli to přesně takhle bylo myšleno anebo šlo o nedorozumění mezi kapelou a osvětlovači, ale to už je teď jedno. Důležité je, že koncert se povedl, všichni vypadali velmi spokojeně, zvuk i světla vydržela až do konce v dobrém nasazení a ta atmosféra… no to se nedá prostě popsat.

TRÁVA, LOUTKA A SPÁT!

Po skončení koncertu se na pódiu zběsile stěhovalo všechno sem a všechno tam, ale po chvilce už v místě, kde před chvílí tancoval a zpíval Rob B postával DJ Tráva a pozoroval Loutku, jak propojuje gramofony a mixážní pult desítkami kabelů. Už to vypadalo, že Tráva pustí první desku, ale místo toho se začal roztomile rozčilovat, cože se jako děje. Přesnou příčinu problémů neznám, ale jestli jsem správně odkoukal posunky z Trávových rukou a úst, šlo zcela určitě o zvuk a kabely. Občas až komické nadávání technikovi, který si s problémem příliš rady nevěděl, za chvíli konečně vystřídal Trávův set, který se po pravidelných intervalech měnil v Loutkův a zase naopak.

Nevybavuji si, že by ten samý večer, co se odehrávala akce Live In Prague, byla v Praze ještě jiná, podobně významná akce, ale proč by jinak polovina lidí hned po koncertu Stereo MCs spěchala pryč z haly? Opravdu netuším kam měli všichni naspěch, možná zapůsobila únava po tom divokém koncertu, ale byla to docela škoda. Tráva s Loutkou tak měli před sebou možná jen třetinu lidí, kteří ještě vydrželi, ale i tak by to dělalo poměrně slušný kotel, kdyby držel pohromadě. Ovšem hala byla veliká a tak celkově to vypadalo, že v ní příliš lidí už není. Tráva volil spíše klidnější taneční beaty v rytmu tech-houseu, který místy přecházel až do miniamlu a Loutka pro změnu volil více progresivní skladby plné výrazných basů a melodií. V půlce jejich střídavého hraní však dolehla velká únava i na mě a tak jsem se s Malou sportovní halou musel rozloučit i já. Na ostatních lidech naštěstí únava ještě nebyla znát a tak slušně rozjetý mejdan mohl pokračovat až do páté hodiny ranní, kdy měla akce skončit.

Celkově nemám k akci sebevětší výhrady. Zvuk byl i přes občasné kolísání kvality pro mé uši v pohodě, světla využila svůj veškerý potenciál a videoprojekce taktéž splnila svůj účel, takže po vjemové stránce určitě nikdo přes míru nestrádal. Překvapily mě ceny na barech a i když možná někomu pivko za tři pětky přijde drahé, mě to připadá docela fér. A Red Bull za pade? Takovou cenu potkám leckdy i v obchodech s maloobchodními cenami. Takže rozhodně žádné nefér jednání a vydřidušství ze strany promotéra se nekonalo. Šatny i záchody stíhaly a já se tedy už jen ptám, pro jaký koncert roku budete hlasovat v Czech Dance Music Awards?

-roman-

A JAK SI KONCERT UŽIL MYCLICK?

Přiznám se bez okolků, že páteční koncert Stereo MCs jsem si tentokrát chtěl dobrovolně nechat ujít… Na Love Planet mě nebavili, před dvěma roky mě u nás vzali za srdce více Schmoov! a naposledy jsem se jejich živého vystoupení dočkal před dvěma měsíci ve Vídni. Předpokládal jsem dopředu, že se bude jednat o pouhou kopii toho, co už poměrně dobře znám, všichni se budeme houpat do těch třináct let starých pecek a s nostalgií vzpomínat, jaké že to bylo, když jsme byli mladší… Protože však stále ještě bezpečně platí heslo: "Za vším hledej ženu", byl jsem nakonec k návštěvě Malé sportovní haly přemluven. :) Páteční povinnosti však zapříčinily, že jsem o vystoupení předskakujících Nana Zorin přišel a na místo konání dorazil až ve čtvrt na dvanáct...

"Nechceš ňáké koláče?" byla věta, která mě uvítala hned po vstupu do bývalého Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Přes tu tlustou bundu jsem vypadal i přes navštívení Mc Donaldu zřejmě podvyživeně. :( Nechtěl jsem, měl jsem chuť spíše na nějakou buchtičku… Malá sportovní hala byla v té době zaplněna do posledního místečka a nálada více než vřelá. Rob Birtch ve své nezbytné vojenské uniformě po pódiu naběhal opět téměř sto teď už zimních kilometrů, obě vokalistky mu zdárně nahrávaly, bubeník se tradičně činil a ani mašinky nezahálely. Tedy sestava, na níž jsme už nějaký ten pátek zvyklí… V čem byl však tento koncert přeci jen jiný? Tradiční hitovky muzikanti oblékli do jakýchsi extended verzí, kdy byl dlouhý prostor dán i publiku pro opakování refrénů a hlavně si pan hecující tentokrát maximálně ulétl na kouzlu echa, takže se vždy jeho poslední slůvko násobilo téměř donekonečna. Navíc jsme měli šanci okusit i nový materiál, přičemž v mém případě si musím nejdříve desku Paradise trochu naposlouchat, abych si koncertní provedení lépe užil. Takhle jsem byl jen velmi nepřipraven! Pod palbou působivého zvuku a kvalitních světel byla ta nálada pod pódiem snadno vygradována a i s přídavky jsme naposledy Stereo MCs zamávali v půl jedné.

Po koncertu byla dopředu avizována následná párty s DJi Trávou a Loutkou, nejprve jsme však museli absolvovat čekání s vyklízením pódia, přistavením rampy s gramcema a počátečními lupanci, než se vše nastavilo a doladilo. Těsně před jednou hodinou se tedy už z desky ozývala Charlie One a oba zaloužilí umělci jako by se ten večer rozhodli prolistovat celý houseový slabikář. Hrál se úplně každý podstyl tohoto žánru, hlavně Loutka si prostřednictvím Final Scratche střihnul obstojné electro houseové pásmo a poslední Pryda, tedy undergroundovější převlek Erica Prydze, díky té smyslné uvrzanosti začala na parketu tu atmosféru patřičně rozdmýchávat. Po koncertu zbyla v hale ještě tak polovina nespavců, někteří z nich se dopovali Red Bully s vodkou za sympatický zelený papírek, sdělovaly se tu dojmy z živáku, na řadu přišla i světla, na něž se při živém vystoupení nedostalo a kdo nebyl teple oblečen, ten se musel povinně rozcvičovat před pódiem – začínala se sem totiž natahovat ta za nehty zalézající zima…

Další z pátků, na který je proč vzpomínat a který zůstane snad všem fandům Stereo MCs uložen dlouho v paměti. Agentura D Smack U opět zabodovala a s měsíčním předstihem rozbalila další fajn hudební dárek. Děkujeme za něj moc milý Ježíšku! 

myclick

Fotky z koncertu Stereo MCs od Gonzy.
Fotky z koncertu Stereo MCs od Lenky.