REPORT
Czechtek 2005 aneb krvavá technoparty
V dnešních dnech asi nejskloňovanější slovo v médiích a rozhovorech všech generací. Snad každý něco zaslech či viděl v televizi a utvořil si svůj názor o celé této kauze. Upřímně řečeno, kdo nezažil, nedokáže si přesně představit, co se vůbec na louce u malé vesničky na tachovsku odehrálo.
Strávila jsem na Czechteku páteční noc, která byla velmi poklidná, poněvadž spousta lidí nedorazila díky dezinformacím v médiích, která tvrdila, že na louce je pár jedinců, které hlídá policie a příjezdové cesty jsou uzavřeny. Vzhledem k tomu, že každý se na czechtek těší celý rok, ti otrlejší si svoji cestičku našli. Celé sobotní ráno se v podstatě nic nedělo, až na to, že stále najížděli autobusy plné policistů a nad hlavami nám stále lítal vrtulník. Někteří dumavější už začali tušit, že se něco chystá a že všechno nebude jen tak. Šli jsme k autu a zapnuli si rádio v tu ránu nám bylo každému jasné kolik uhodilo. Jenom jsme se utěšovali, že zas tak drsné to být nemůže a vrátili se zpátky na louku. Ovšem opak byl pravdou. Asi hodinu po našem návratu na louku, kde se Czechtek odehrával začal celý brutální masakr. Těžkooděnci se začali řadit do jedné linie a pomalu se přibližovat. Zatím však nikdo netušil, co se bude odehrávat v dalších několika hodinách. Zhruba po sto metrech začali házet mezi lidi dýmovnice a slzný plyn, i když jsme vše pozorovali hodně zdálky. Počasí nebylo při nás. Vítr foukal všechen plyn a dým na zbytek louky, kde jsme všichni nechápavě stáli a kroutili hlavami nadtím co se odehrává na obzoru. Někteří radikálnější z nás vzali do rukou láhve od piva a prohlásili, že to tak nenechají a vyrazili do boje proti kordonu policistů. Těch byla ovšem jen hrstka. Policie zapojila i vodní dělo a stále se přibližovala blíž a blíž. Lidé začali zmateně balit věci a odjíždět s auty co nejdál. Já stále žila v domnění, že nás vytlačí pouze s příjezdových cest a na pronajtém pozemku nás nechají na pokoji a zábava bude pokračovat vesele dál. Jak se později ukázalo byla jsem velmi naivní. Policie ničila všechno a všechny , kdo jim přišel pod ruku naprosto nekompromisně. Na tohle už jsem neměla sílu se dívat a hlavně mé oči, které byli brutálně zničeny slzným plynem zaveleli na ústup. Druhou vlnu nájezdu jsem nezažila, protože jsme už cestovali po dálnici do Prahy, ale celou cestu jsme potkávali autobusy policistů, které mířili k Mlýnci.
S celého záásahu policie jsem totálně znechucena a ptám se: "Proč se radši nezaměří na místa, kde se něco děje??? Proč kazit nevinným lidem zábavu, která nikomu nevadila." Prý žijeme v demokratickém státu, ale tenhle zásah potvrdil jen to, že se tu od roku 1989 změnilo strašně málo věcí. Doufám, že pan mimistr vnitra a pan premiér si to pěkně odskáčou. Jsem velmi zhnusená událostmi celého víkendu a domnívám se, že nápis Welcome to police state u našich hranic by nebyl až tak odvěci.
